Příběhy úspěšných: Alena Friedel

HR manažer pro ČR, Volvo Group Czech Republic, s.r.o. Absolventka programu Executive MBA

Řekněte nám prosím něco o sobě. Na jaké pozici působíte?

Já teď vlastně působím na dvou pozicích. V roce 2007 jsem nastoupila na pozici HR manažer pro Českou republiku, v té době jsme měli kolem 100 zaměstnanců a pak jsme vybudovali nové servisy a v roce 2012 jsme se sloučili s Renaultem. Nyní máme 370 zaměstnanců a 15 servisů.

Na konci roku 2014 se rozdělil region, do kterého jsme patřili, na dva regiony, takže od roku 2015 jsem HR Director pro Central East region, do kterého původně patřilo 14 zemí a nově nám ještě přibylo Rakousko, takže náš region teď tvoří 15 zemí. A zároveň jsem HR Manager pro Českou republiku.

Mohla byste v několika větách popsat Vaši profesní a kariérní dráhu?

Po studiích jsem začala učit na střední škole, pak jsem odešla do praxe a dělala jsem finance, mzdy, ekonomické poradenství, účetnictví pro firmy a účetnické poradenství a pak jsem se začala orientovat na lidské zdroje a to mi zůstalo. Takže již 20 let jsem v lidských zdrojích. Přijde mi to jako zajímavá a různorodá práce, určitě daleko více než jen práce s papíry. Komunikace s lidmi, rozvoj lidí, práce s lidmi je sice nejtěžší, ale pro mě rozhodně nejzajímavější. U nás ve firmě pořád více a více mluvíme o lidech, i když se bavíme o byznysu, tak ten byznys tvoří lidé, takže pořád se bavíme o lidech, jelikož musíme mít nejlepší lidi, abychom uspěli. A pořád se mám co učit, pořád je to výzva.

Co pro Vás v rámci Vaši kariéry bylo pro Vás nejzajímavější? Jaká pozice nebo role…

Určitě tady. Tahle pozice, na které jsem vlastně již 9 let. Předtím jsem v průběhu dvou let vystřídala 4 zaměstnání. Ne že bych to chtěla, ale vždy mě někdo oslovil. Což mě samozřejmě taky někam posunulo.

Jaký největší úspěch nebo úspěchy jste ve své kariéře dosáhla?

V jedné firmě jsem zaváděla bonusový systém, který funguje dodnes a jinak spoustu projektů tady ve Volvu, jelikož se stále něco děje. Proběhlo spojení Volvo a Renault, a díky tomu, že se staráme o celý region, tak chceme, aby procesy byly jednotné, co se týče benefitů, bonusových systémů, sales postupů a tak dále.

Bylo mezi jednotlivými zeměmi hodně rozdílů?

Některá země měla třeba hodně benefitů, některá téměř žádný, takže jsme se rozhodli s tím pracovat, aby to bylo sjednocené.

Jaký projekt či důležitý úkol máte momentálně před sebou? 

Jaký důležitý úkol? Tak kontinuálně je to aktivní práce s lidmi, rozvoj lidí, stabilizace lidí, protože nejenom v České republice je to na pracovním trhu pro zaměstnavatele těžké, také například na Slovensku, v Maďarsku, takže pokud máme schopné lidi, staráme se o ně. Jak o jejich rozvoj, tak o jejich motivaci. Aby se jim tady dobře vedlo a aby chodili do práce rádi.

Musím říct, že pokud mluvím za Českou republiku, tak máme opravdu skvělé lidi. Naše servisy jsou na mnohých místech v České republice a jednotlivé pobočky si mezi sebou pomáhají, spolupracují, což je opravdu skvělé. A firemní kultura tady je opravdu na vysoké úrovni.

Co pro Vás znamená vzdělávání a osobní rozvoj? Proč si myslíte, že je potřeba se dále vzdělávat?

Člověk prostě nemůže ustrnout tam, kde je. Doba se mění, vyvíjí. Svět kolem nás se mění, takže se musíme vzdělávat. Pořád přichází nové technologie, i u nás – když vyjde nový model trucků, nebo nový motor, tak aby to uměli naši mechanici spravit, musí se také vzdělávat. To stejné platí pro všechny. Já se teď například učím německy, poté co jsme přibrali Rakousko, jak jsem zmiňovala. Doba nebo okolnosti se mění a člověk na to musí reagovat.

„MBA mi dalo určitě hodně – líbila se mi různorodost předmětů, získala jsem spoustu poznatků a potkala velmi zajímavé lidi.“

 Proč jste se rozhodla studovat MBA? A proč právě na LIGS University?

MBA jsem chtěla studovat již dlouho předtím, ale vždycky do toho přišlo něco, kvůli čemu jsem si říkala „teď ne“ a pořád jsem to odkládala. Pak jsem viděla váš inzerát, podívala se na váš web a řekla jsem si „toto je ono“. Manžel mi byl velkou oporou a tak jsem šla do toho. Co jsem v té době nevěděla, bylo, že se bude Volvo a Renault slučovat. Což je dobře, protože kdybych to věděla, ta bych to asi zase odložila. (smích)

Jak jste byla se studiem spokojená a co Vám to dalo?

Studium mi dalo mi určitě hodně, líbila se mi různorodost předmětů, získala jsem spoustu poznatků. Studium také zahrnovalo psaní prací, což nebylo jednoduché, protože člověk se opravdu zamýšlel nad spoustou věcí. Dále jsem potkala velmi zajímavé lidi a vzpomínám na to ráda.

Jaký předmět nebo oblast studia pro Vás byla nejvíc přínosná a zajímavá? Jednoduše řečeno, co Vás na studiu bavilo nejvíc?

Finance. V rámci financí jsem dělala případovou studii a analyzovala jsem firmu, ve které jsem kdysi vedla účetnictví a zanalyzovala jsem, jak po finanční stránce vypadá. A bylo to zajímavé.

A určitě i další předměty, právo, bankovnictví, jelikož s bankovnictvím se běžně nepotkávám. A také samozřejmě HR.

Co z toho, co jste během studia načerpala, jste nejvíce využila ve své praxi?

Prezentační dovednosti a ještě jeden předmět, již si nepamatuji, jak se jmenoval. Dělali jsme rozhovory a natáčeli je na kameru a pak rozebírali.

Asi myslíte Krizovou komunikaci …

Jo, přesně. Tak ta tutorka byla drsná (smích), poněvadž jsme museli opravdu argumentovat a kdo neuměl argumentovat, pohořel. To bylo fakt zajímavé.

Pak i Markéta Hinková, ta byla taky super. To bych mohla jít předmět za předmětem, protože to bylo fakt dobré.

A co pro Vás bylo nejtěžší?

Asi Projektový management. Člověk sice pořád pracuje na nějakých projektech, ale dělá si to po svém, takže asi tohle pro mě bylo nejtěžší. A taky Bankovnictví, tam jsem musela přepsat práci. (smích)

Co je Vaším životním cílem?

Vést takový život abych, se za něj nemusela stydět. Abych se mohla jednou ohlédnout za svým životem a říct si „jo, dobrý“. Mým cílem je určitě vychovat dobře své děti a být přínosem pro firmu, tam kde jsem. Prostě žít naplno a pracovat naplno, … to jsou těžké otázky! (smích)

Pro mě je hrozně důležité, aby to všechno fungovalo – rodina a práce. Bez toho, abych měla fungující rodinu a manžela, který mě podporuje, bych nemohla dělat tuhle práci. Protože hodně cestuji, trávím hodně času v práci, hodně krát pracuji po večerech a tu podporu mám. Bez toho by to nešlo. A zase já se snažím dávat manželovi podporu, kterou potřebuje on. Teď je například ve Švédsku, a když se vrátí, to už jsem zase pryč já, takže se ani neuvidíme, proto si sdílíme kalendáře, navzájem se podporujeme a to je skvělé.