Evropský právní rámec pro klima v historickém kontextu

Klimatická změna podpořená antropogenními emise se stává většinově celospolečensky uznávaným faktem, který se dotkne každého občana. A to buď přímo skrze dopady změněného klimatu, či nepřímo kvůli opatřením, jež budou vlády jednotlivých států pro ochranu klimatu postupně zavádět. 

V oblasti zavádění opatření patří mezi světové lídry Evropská unie, která v posledních měsících svoje snahy stále stupňuje. Jedním z mezistupňů je přijatý Evropský právní rámec pro klima (Evropský zákon o klimatu). Evropský zákon o klimatu zakotvuje cíl stanovený v Evropské zelené dohodě, aby se evropské hospodářství a společnost staly do roku 2050 klimaticky neutrálními. Zákon rovněž stanoví průběžný cíl snížit čisté emise skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990.

Klimatická neutralita do roku 2050 znamená dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů pro země EU jako celek, a to především snižováním emisí, investicemi do ekologických technologií a ochranou přírodního prostředí.

Úvod

Evropské právo v oblasti klimatu (právo EU v oblasti klimatu) se stane rozhodujícím prvkem budoucích předpisů a zákonodárného procesu EU na základě Zelené dohody (Green deal, strategie EU v oblasti klimatu a energetiky), která je dílčím výsledkem jednání členů Úmluvy OSN o ochraně klimatu, např. COP21 (Pařížské dohody) podepsané během konference OSN jejími členy z celého světa, akorát převedená do evropského kontextu. Vzhledem k současným klimatickým výzvám si EU chce udržet vedoucí úlohu a určovat trendy směřující k radikálnímu snížení emisí skleníkových plynů. Zejména z tohoto důvodu byl připraven nový regulační rámec s komplexní podporou různých politik EU. V důsledku těchto očekávání proto Evropská komise navrhla zákon EU o klimatu, který byl podpořen silným politickým signálem ze strany Evropského parlamentu a Rady s jejími deklaratorními závěry. Tento nový právní akt svou formulací odkazuje na řadu právních aktů a politik EU, jako je balíček „Fit for 55“ a řadu dalších právních předpisů týkajících se energetiky a klimatu. Stal se zásadním signálem pro členské státy EU, aby udržovaly komplexní politiky a plány směřující ke klimatické neutralitě. Je třeba zdůraznit, že tento akt bude novým impulsem pro nadcházející legislativní balíčky a potenciální finanční nástroje. Tvůrci politik EU občas používají kontroverzní pojmenování, které nařízení definuje jako „klimatickou smlouvu“, aby zdůraznili význam tohoto aktu a jeho zvláštní regulační status. Cílem tohoto článku je představit a objasnit pozadí legislativního procesu klimatického zákona EU a diskutovat o probíhající vlně transformace politik EU směrem k čistému nulovému hospodářství, jakož i zdůraznit jeho význam pro budoucí generace.

Historický vývoj mezinárodních politik v ochraně klimatu

Za přípravu a následnou realizaci politiky EU v oblasti klimatu a energetiky jsou historicky odpovědná Evropská společenství (po revizi smluv vlastně všechny činnosti převzala Evropská unie) a Evropská komise, která hraje vedoucí úlohu jako zákonodárce EU. Evropské společenství vytvořilo svůj první program snižování emisí CO2 již v roce 1991, kdy se snažilo bojovat proti změně klimatu mimo jiné zveřejněním strategie Společenství pro omezení emisí oxidu uhličitého a zlepšení energetické účinnosti.

Před více než 20 lety Evropská komise vytvořila Evropský program pro změnu klimatu (ECCP), který měl pomoci identifikovat environmentálně nejúčinnější a nákladově nejefektivnější politiky a opatření, jež mohou vyžadovat závazky ke snížení emisí skleníkových plynů na evropské úrovni (Rusche 2010). Důvodem pro vznik tohoto právního nástroje byl Kjótský protokol z roku 1997 – vzniklý na základě iniciativ v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která zavázala průmyslové země a země s rozvíjející ekonomikou k omezení a snížení emisí skleníkových plynů (Skjærseth, 2021). První ECCP (2000-2004) zkoumal rozsáhlou škálu politických odvětví a nástrojů s potenciálem pro snižování emisí skleníkových plynů. Poté se stal šestým akčním programem EU pro životní prostředí (2002-2012) a strategií udržitelného rozvoje. Tyto aktivity se staly důležitou součástí budoucích politik a kritickými prvky právního řádu EU.

Dokument, který stanovil první mezinárodní program pro snižování emisí skleníkových plynů, zveřejnila Evropská komise v roce 2000. Takzvaná „Zelená kniha o obchodování s emisemi skleníkových plynů v Evropské unii“ stanovila rok 1991 jako referenční rok, od kterého se budou počítat cíle snižování emisí. Prostřednictvím tohoto dokumentu byl vytvořen nový nástroj (systém obchodování s emisemi), který měl výrazně snížit průmyslové emise.

První směrnice týkající se snižování emisí skleníkových plynů byla zveřejněna v roce 2003 (směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému snižování emisí skleníkových plynů ve Společenství) a vstoupila v platnost v roce 2005. Doposud byly zveřejněny čtyři revize tohoto dokumentu, z nichž každá měla definovanou podobu, které stanovily nové, ambicióznější cíle. Úplně poslední úroveň snížení emisí byla stanovena na 55 % (Siddi 2020). Bylo jasné, že EU chce hrát roli mezinárodního lídra v boji proti klimatickým opatřením a zároveň zdůraznila a posílila svou pozici v rámci Organizace spojených národů. Hlavním game changerem, jak co se týče provádění příslušných politik, byla konference COP21 v Paříži, kde strany spolupodepsaly tzv. právně závaznou mezinárodní smlouvu o změně klimatu, kterou dne 12. prosince 2015 přijalo 196 smluvních stran (zemí). V platnost vstoupila 4. listopadu 2016. Dohoda stanovila cíle pro omezení globálního oteplování výrazně pod 2, nejlépe až 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriálními úrovněmi. Stanovila také pětiletý cyklus pro bilancování a zvyšování ambicí.

K dosažení tohoto dlouhodobého klimatického cíle se dnes země snaží co nejdříve dosáhnout celosvětového vrcholu emisí skleníkových plynů, aby v polovině století dosáhly klimaticky neutrálního světa. Dohoda podepsaná smluvními stranami vyžaduje hospodářskou a sociální transformaci založenou na nejlepších dostupných technologiích. Bylo však dohodnuto, že všechny strany úmluvy do roku 2020 připraví a interně zavedou dlouhodobé strategie rozvoje emisí skleníkových plynů (LT-LEDS). Soubor pravidel pro provádění Pařížské dohody byl dokončen na klimatické konferenci COP24 v roce 2018, s výjimkou kooperativních přístupů (včetně mezinárodního obchodování s emisemi). Konferenci COP25 v roce 2019 se ale nepodařilo uzavřít dohodou. Tato otázka a zvýšení ambiciózních cílů byly na programu konference COP26 v Glasgow, která byla původně naplánována na listopad 2020, ale byla odložena na listopad 2021. Výrazně lepších výsledků však dosaženo nebylo.

Je třeba zdůraznit, že předložením návrhu klimatického zákona se EU skutečně stala vedoucí stranou ve světě, pokud jde o boj proti klimatickým změnám. Pařížská dohoda však nemůže přinést potřebný vývoj bez angažovanosti USA a Číny. Stále je třeba pamatovat na země G20, zejména na Brazílii, Austrálii, Saúdskou Arábii a Rusko, které by měly být povinny zapojit se do projektu. Kromě toho je nesmírně důležité budovat důvěru mezi rozvojovými zeměmi prostřednictvím klimatických opatření EU (a také např. USA), aby se mohly zapojit do procesu OSN a do klimatického boje za výrazné snížení emisí skleníkových plynů. (Dröge, Schrader 2021). Jedním z pozitivních aspektů, které vyžadují pozornost je skutečnost, že USA nedávno revidovaly své zásady klimatických opatření a je nutné doufat, že zůstanou spolehlivým dlouhodobým partnerem na úrovni OSN.

Politické tendence v evropské klimatické legislativě

Podle evropského legislativního a rozhodovacího procesu je legislativní iniciativa jednou z kompetencí Evropské komise, nicméně v situaci, kdy dochází k zásadním změnám v evropské politice, je zapotřebí silných politických pokynů. Vzhledem k průběhu nového politického směřování přijala Evropská komise dne 11. listopadu 2018 sdělení s názvem „Čistá planeta pro všechny – evropská strategická dlouhodobá vize pro prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální hospodářství“. Sdělení v článku 2 o cíli klimatické neutrality usiluje o prosperující, moderní, konkurenceschopnou a klimaticky neutrální ekonomiku do roku 2050 a analyzuje scénáře pro dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050. V tomto pojetí se doslova stala silným signálem, pokud jde o provádění Pařížské dohody. V tomto ohledu byly za účelem rozsáhlé revize politiky v oblasti klimatu a energetiky na zasedání Evropské rady, které se konalo 12. prosince 2019, přijaty závěry schvalující klimaticky neutrální hospodářství EU do roku 2050, které získaly podporu všech členských států. Jednalo se rovněž o opatření navazující na konferenci COP21 a Pařížskou dohodu. Podle kapitoly 1 i závěrů byla Komise členskými státy pověřena přípravou návrhu dlouhodobé strategie EU s komplexní politikou v oblasti klimatu.

V rámci agendy EU bylo vyjasněno, že klimatická neutralita vyžaduje překonání závažných problémů a že Evropská komise je požádána, aby připravila adresářový dokument s cílem zahájit provádění této politicky nasměrované strategie.

Je třeba zdůraznit, že legislativní balíček v oblasti energetiky a klimatu zavedl do EU komplexní řešení pro snižování emisí skleníkových plynů nejen prostřednictvím systému EU ETS (emisních povolenek), ale také zavedením dalších legislativních nástrojů zahrnujících tzv. non-ETS sektory: dopravu, zemědělství, odpady, průmyslové emise mimo ETS, komunální a bytový sektor s budovami, malé zdroje, domácnosti, služby apod. V celé Evropské unii tvoří podíl emisí mimo ETS přibližně 55 % celkových emisí. Tím se však liší od systému EU ETS, který se vztahuje přímo na emise z jednotlivých zařízení. Legislativa EU v současné době tuto oblast emisí upravuje a ukládá členským státům cíle pro snížení emisí rozdělené do dvou obchodovacích období 2013-2020 a 2021-2030.

Evropská zelená dohoda (Green deal)

Pokud jde o komplexní přístup k nastavení budoucích kroků v oblasti klimatu a životního prostředí, Evropská komise 11. prosince 2019 zveřejnila sdělení, v němž představila Evropskou zelenou dohodu pro Evropskou unii (European Green Deal). Tato politika deklarovala závazek vůči výzvám souvisejícím s klimatem a životním prostředím. Zahrnovala komplexní přístup k hospodářskému růstu EU, k novým obchodním modelům a trhům, novým pracovním místům a technologickému rozvoji spolu s politikami výzkumu, vývoje a inovací. Stala se základem pro nadcházející regulační změny v legislativě a nově připravované politiky zveřejněné v roce 2021 a plánované na rok 2022, které přispějí k naplnění cílů klimatické neutrality.

Tímto dokumentem Evropská komise reaguje na řadu výzev a připravuje aktualizovanou verzi transformace energetiky a hospodářství v EU na spravedlivé a moderní společenství založené na ekonomice čistých emisí, a to nejpozději do roku 2050. Sdělení striktně podporuje potřeby transformace být založena na sociálně spravedlivém a právně spravedlivém přístupu. Co přináší a stává se zásadním faktorem u budoucích legislativních aktů je to, že Evropská komise deklaruje ochotu aktivní účasti veřejnosti a důvěru v ní během transformace, a to především přípravou řady veřejných konzultací, a dále šetření založených na faktech (posouzení dopadů) provedených nezávislými konzultanty.

Institut pro evropskou politiku životního prostředí ve své politické studii zdůraznil 8 rozměrů udržitelné ekonomiky, přičemž Zelená dohoda se zabývá řadou otázek týkajících se nejen snižování emisí CO2, ale zaměřuje se také na programy výzkumu a vývoje, udržitelné financování a dlouhodobé změny v ekonomice. Je vhodné poznamenat, že vědci, odborníci a soukromý sektor, kteří se pod Zelenou dohodu podepsali, budou vyžadovat rozsáhlé investice a transformaci ekonomik a průmyslových odvětví v každém jednotlivém členském státě (Charveriat, Bodin 2020). Odklon od uhlíkově náročné ekonomiky spolu s investicemi založenými na podnikatelských technologiích obnovitelných zdrojů se stávají důležitým příspěvkem evropských společností k procesu dekarbonizace (Rajavouri 2020). Současně Evropská komise pokračuje v práci na různých fórech, která zajišťují možný dialog se zástupci průmyslu a zúčastněných stran především během konferencí, workshopů a veřejných slyšení. Mezinárodní obsah stále zůstává zásadním faktorem, do kterého je třeba zapojit národní, regionální a místní orgány. Zveřejněním sdělení bylo deklarováno, že všechna opatření a politiky EU budou muset přispívat k cílům evropské Zelené dohody. Komise se stala odpovědnou za návrh prvního evropského tzv. klimatického zákona EU. Stejně tak bylo rozhodnuto, že klíčový prvek transformace hospodářství by měl vést k dosažení klimatické neutrality. Kromě toho Evropská komise představila komplexní plán, jak odpovědným způsobem zvýšit cíl EU pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 na 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990. Evropský parlament připravil a 15. ledna 2020 přijal usnesení, v němž se vyslovil pro nezbytný přechod ke klimaticky neutrální společnosti do roku 2050.

Klíčovým výsledkem Zelené dohody je, že Evropská komise dne 14. července 2021 zveřejnila komplexní legislativní balíček „Fit for 55“ definující především nové legislativní návrhy, jako je čtvrtá fáze emisního plánu EU systému obchodování s emisemi (ETS), která zavádí principy stanovování cen uhlíku a každoročně snižuje horní hranici emisí z určitých hospodářských odvětví. Komise rovněž navrhla zvýšit objem programu pro inovace a inovační technologie (Innovation and modernisation fond).

Další části balíčku „Fit for 55“ se týkají různých oblastí, např.: stanovení posílených cílů snižování emisí pro každý členský stát v oblasti budov, silniční a vnitrostátní námořní dopravy, zemědělství, odpadů a malého průmyslu prostřednictvím nařízení o sdílení úsilí; zpřísnění norem pro emise CO2 pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla v silniční dopravě; vytvoření strategie EU pro lesy, jejímž cílem je zlepšit kvalitu, množství a odolnost lesů v EU; směrnice RED III navrhující zvýšení cíle vyrábět do roku 2030 40 % naší energie z obnovitelných zdrojů; směrnice o energetické účinnosti navrhující stanovení ambicióznějšího závazného ročního cíle pro snížení spotřeby energie na úrovni EU; nařízení o infrastruktuře pro alternativní paliva přinášející nový přístup v odvětví dopravy, který spočívá v instalaci dobíjecích a čerpacích míst v pravidelných intervalech na hlavních dálnicích: každých 60 kilometrů pro nabíjení elektřiny a každých 150 kilometrů pro doplňování vodíku; iniciativa ReFuelEU pro letectví a námořní dopravu, která zavazuje dodavatele paliv ke zvyšování podílu udržitelných paliv a k používání bezemisních technologií; revidovaná směrnice o zdanění energie, která navrhuje sladit zdanění energetických produktů s politikami EU v oblasti energetiky a klimatu; mechanismus úpravy uhlíkových hranic, který má stanovit cenu uhlíku při dovozu, aby se zajistilo, že snížení emisí přispěje ke globálnímu poklesu emisí. Všechny výše uvedené právní akty ukazují složitost procesu snižování emisí pro celé Společenství.

Praktické aspekty Evropského právního rámce pro klima

Příslušný legislativní návrh evropského zákona o klimatu zveřejnila Evropská komise 4. března 2020. Jeho právní základ tvoří články 191, 192 a 193 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Výše uvedené články vymezují pravomoci EU v oblasti změny klimatu, zejména čl. 191 bod 1, který zní: „Politika Unie v oblasti životního prostředí přispívá ke sledování těchto cílů: podpora opatření na mezinárodní úrovni k řešení regionálních nebo celosvětových problémů životního prostředí, a zejména k boji proti změně klimatu“.

To se stalo základem pro Evropský zákon o klimatu jako jedinečný legislativní akt, který stanoví cíl, aby se EU stala do roku 2050 klimaticky neutrální. Toto nařízení navíc začalo být v institucích EU neformálně považováno za rámcový akt (neoficiálně se mu říkalo „klimatická smlouva“). Tento dokument jako primární přístup stanovuje několik různých základních oblastí činností Unie souvisejících s otázkami životního prostředí, klimatu a energetiky. Jako první prvek určuje emisní trajektorii pro období mezi lety 2030 a 2050, a co je třeba zdůraznit, nařízení zavazuje členské státy navázat na svá opatření v oblasti změny klimatu (Sikora 2021). Rámcové nařízení stanovuje milník směrem k souladu se stávajícími právními předpisy a v tomto ohledu mění nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatřeních v oblasti klimatu. Má také značný dopad na několik evropských iniciativ v oblasti zelených obchodů, včetně legislativního balíčku „Fit for 55“.

Dne 17. září 2020 Komise v návaznosti na posouzení dopadů předložené v plánu cílů v oblasti klimatu do roku 2030 změnila návrh tak, aby byl zaveden aktualizovaný cíl v oblasti klimatu do roku 2030 spočívající v čistém snížení emisí skleníkových plynů v EU o nejméně 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990, který byl definován v článku 1 nařízení, spolu s ekvivalentem omezení 225 milionů tun CO2. Do června 2021 měla Komise navrhnout revize rozhodujících právních předpisů EU v oblasti klimatu a energetiky v souladu s revidovaným cílem pro rok 2030. Nařízení o právu EU v oblasti klimatu je prvním uceleným souborem právně závazného společného celoevropského cíle nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050 definovaného rovněž v článku 1 a připraveného EK podle článku 10 o orientačních dobrovolných plánech k dosažení klimatické neutrality. Aby se zlepšila koordinace mezi EU a jednotlivými členskými státy, stanoví EU současnými právními předpisy rámec pro správu energetické unie a opatření v oblasti klimatu na základě komplexního posouzení dopadů a s přihlédnutím k analýze integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu předložených Komisi.  

Za účelem dosažení cíle klimatické neutrality bude EU povinna stanovit cíl pro rok 2040. V článku 4 bylo definováno, že do šesti měsíců od prvního celosvětového hodnocení uvedeného v článku 14 Pařížské dohody. Komise předloží příslušný legislativní návrh, který umožní spravedlivý a sociálně spravedlivý přechod pro všechny Evropany.

Podle článku 6 nařízení provede Komise do 30. září 2023 a poté každých pět let hodnocení vnitrostátních opatření, přičemž vychází z národních plánů v oblasti energetiky a klimatu (NECP) nebo z dvouletých zpráv o pokroku. Závěry tohoto posouzení Komise předloží spolu se zprávou o stavu energetické unie vypracovanou v příslušném kalendářním roce podle článku 35 nařízení (EU) 2018/1999. Navrhované nařízení vyžaduje, aby orgány EU a členské státy přijaly opatření nezbytná k dosažení kolektivního cíle klimatické neutrality s ohledem na spravedlnost a solidaritu. Závěr posouzení vnitrostátních opatření bude zahrnut do výroční zprávy o stavu energetické unie.

Podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie by měly být veškeré pravomoci přeneseny na Komisi. Zejména s odkazem na článek 3 nařízení může Komise stanovit trajektorii pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, počínaje cílem pro rok 2030. Při přípravě aktu v přenesené pravomoci je třeba přizpůsobit širokou škálu faktorů, včetně nákladové efektivnosti, konkurenceschopnosti hospodářství EU, spravedlnosti a solidarity, spravedlivého a sociálně spravedlivého přechodu a technologického, vědeckého a mezinárodního vývoje. Podle článku 9 bude Komise moci přijímat akty v přenesené pravomoci po neurčitou dobu. Je třeba zdůraznit, že Evropský parlament a Rada budou mít nad Evropskou komisí dodatečnou kontrolní pravomoc. Vzhledem k interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů bude EK konzultovat s odborníky určenými jednotlivými členskými státy. Akt v přenesené pravomoci vstoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví do dvou měsíců námitky.  

Zásadní je, že čl. 5 odst. 2 zavazuje ES přijmout strategii Unie pro přizpůsobení se změně klimatu v souladu s Pařížskou dohodou. Kromě toho bod 4 definuje novou pravomoc Komise posuzovat veškeré návrhy opatření nebo legislativní návrhy, aby byly v souladu s cílem neutrality v oblasti klimatu. Pokud jde o pravomoc podle článku 11, nařízení podrobněji přenáší povinnosti i na členské státy a další strany, „přičemž přímo poukazuje na potřebu víceúrovňového dialogu o klimatu a energetice podle vnitrostátních pravidel, do něhož se mohou aktivně zapojit místní orgány, organizace občanské společnosti, podnikatelská obec, investoři a další příslušné zúčastněné strany a široká veřejnost a diskutovat o dosažení cíle Unie v oblasti neutrality klimatu“. V čl. 5 bodě 5 se uvádí, že jeden rok po vstupu v platnost bude EK povinna přijmout pokyny stanovující společné zásady a postupy pro identifikaci, klasifikaci a obezřetné řízení podstatných fyzikálních klimatických rizik při plánování, přípravě, realizaci a monitorování projektů a programů pro projekty. Díky této pravomoci můžeme s jistotou zdůraznit, že žádná nová politika nebude v rámci EU vypracována bez souladu se Zelenou dohodou a tím i s Pařížskou dohodou. Článek 6 bod 4 nařízení rovněž zdůrazňuje, že rozpočtová opatření musí splňovat cíle pro roky 2030 a 2040, což umožní uhlíkovou neutralitu EU v roce 2050.

V konečném důsledku článek 8 definuje orientační lineární trajektorii jako cestu pro čisté emise na úrovni Unie, která spojuje cíl Unie v oblasti klimatu pro rok 2030, cíl Unie v oblasti klimatu pro rok 2040, pokud bude přijat, a cíl neutrality z hlediska klimatu stanovený v čl. 2 odst. 1.

Novinkou v dohodnutém znění byl článek 10 písm. a), kterým se zřizuje Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu – orgán složený z 15 vedoucích vědeckých odborníků pokrývajících širokou škálu příslušných oborů, který má sloužit jako referenční bod pro vědecké poznatky týkající se změny klimatu a podporovat proces provádění cílů EU v oblasti dekarbonizace.

Aby bylo možné s naprostou jistotou zajistit soudržnost politik podle článku 10 nařízení, připraví Komise orientační dobrovolné plány k dosažení cíle klimatické neutrality, které se budou týkat různých odvětví přípravy nebo tzv. hospodářství EU. Po splnění výše uvedeného stanoví článek 15 povinnost každého členského státu připravit a předložit Komisi svou dlouhodobou strategii do ledna 2029 a dále každých 10 let s výhledem na 30 let, která bude v souladu s cílem Unie v oblasti klimatické neutrality.

Legislativní proces

Vzhledem k současnému stavu se informace obsažené v tomto akademickém textu týkají pokroku v jednáních ke konci roku 2021. Současně se legislativní postup vztahuje na jednání Evropského parlamentu a Rady (trialogy) na základě rovného postavení, dříve nazývané „řádný legislativní postup“ (dříve spolurozhodování). Díky úloze národního parlamentu dokončilo kontrolu návrhu devět parlamentních shromáždění a deset dalších kontrolu zahájilo. Tři parlamentní shromáždění vyjádřila obavy ohledně subsidiarity aktu v přenesené pravomoci a pravomoci svěřené Komisi, která stanoví trajektorii emisí.

První prezentace nařízení v rámci Rady se uskutečnila 5. března 2021. Naopak příslušným orgánem byla Rada pro životní prostředí, která 23. října 2020 dosáhla dohody o částečném obecném přístupu – navrhla především lineární trajektorii emisí spojující průběžné cíle a klimatickou neutralitu do roku 2050 a současně stanovila nevylučitelný cíl, aby se zaměřila na spravedlivou a nákladově efektivní společnost. Návrh Rady dává EK přímou povinnost pravidelně přezkoumávat/posuzovat soulad opatření EU, návrhů opatření a legislativních návrhů kromě klimatické neutrality. Vzhledem k rozhodnutí Konference předsedů výborů (CCC) Evropského parlamentu byl vedoucí úlohou pověřen Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) se stal přidruženým výborem podle článku 57 jednacího řádu Evropského parlamentu. Zpráva přijatá na plenárním zasedání dne 11. září 2020 stanovila bod jednání s Radou, který při Radě EU vedlo portugalské předsednictví.

Konečného kompromisu mezi Radou (zastoupenou portugalským předsednictvím) a EP bylo dosaženo po 5. kole jednání (trialogů) za účasti Evropské komise. Nařízení, které je složité a kontroverzní, se zdá být jedním z nejobtížnějších, pokud jde o proces vyjednávání v oblasti klimaticko-energetické legislativy. Zatímco nařízení dalo EK značnou pravomoc pomocí aktu v přenesené pravomoci a Evropský parlament navrhl ještě ambicióznější cíle pro snížení emisí CO2, dosažení další dohody se stalo velmi obtížným. Evropský parlament vyvinul velké úsilí o vytvoření nezávislého vědeckého poradního orgánu, který by udržoval EU v plnění jejích cílů, spolu s definováním rozpočtu na emise skleníkových plynů, který by sloužil jako podklad pro budoucí klimatické cíle EU.

Složitost nařízení zahrnuje finanční aspekty a obsahuje mnoho odkazů na nařízení o udržitelném financování. Cílem tohoto právního opatření je zavést společný evropský standard s jednotnou taxonomií EU pro zavedení ekologicky udržitelné hospodářské činnosti pro investiční účely. Typickou úlohou související s normalizací je rozhodnout, které investice budou považovány za udržitelné, aby bylo zajištěno, že investoři budou podporovat podniky s nízkými emisemi. Projekt, který nebude splňovat požadavky zeleného faktoru, bude stále způsobilý pro získání financování, ale finanční nástroje nebudou poskytovány na zvýhodněné možnosti úvěrů. S nařízením získala Evropská komise několik povinností s řadou aktů v přenesené pravomoci, které je třeba připravit především s faktory zavedenými do taxonomie. Regulační rámec nyní připravují příslušné orgány Evropské komise.

Rada a Evropský parlament dosáhly předběžné politické dohody o návrhu dne 21. dubna 2021. V důsledku toho Evropský parlament na plenárním zasedání dne 24. června 2021 přijal legislativní usnesení o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a kterým se mění nařízení. Tento postup byl završen přijetím návrhu zákona EU o klimatu Radou dne 28. července 2021, čímž byl ukončen postup přijímání a do právních předpisů byl zakotven cíl klimaticky neutrální EU do roku 2050.

Pravděpodobný budoucí dopad

Jako další krok v reakci na Zelenou dohodu a s odkazem na čisté a emisně nulové hospodářství do roku 2050 zveřejní Evropská komise postupně další legislativní balíčky k dosažení těchto ambiciózních plánů. Komise však bude muset přezkoumat příslušné právní předpisy EU pro dosažení těchto cílů. V návaznosti na tento harmonogram přijala Komise dne 19. října 2020 svůj pracovní program na rok 2021, v němž oznámila přípravu balíčků „Fit for 55“ a nyní jsou po jejich zveřejněním v připomínkovém řízení. Nové komplexní právní předpisy přinesou řešení procesu dekarbonizace, vytvoří revoluční přístup ke zlepšení pro obnovitelné zdroje energie a nové plyny v evropském hospodářství spolu s vymezením přechodné role zemního plynu a nových plynů v evropském energetickém odvětví a hospodářství EU. Celý proces byl zahájen 14. července 2021. V den podpisu Evropského právního rámce pro klima.

Závěrečné postředy

Vzhledem k politické situaci a mezinárodní agendě Evropské komise zaměřené na klima se po získání politické podpory ze závěrů Rady rozhodli připravit jeden společný komplexní právní akt zahrnující několik otázek a delegovat odpovědnost za přípravu důkladné legislativy. Nařízení o právu v oblasti klimatu jako rámcový akt poprvé v historii EU stanovilo tolik různých zásadních aspektů energetické a klimatické politiky pro činnost EU.

Je třeba zdůraznit, že Evropská komise získá prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci také velké pravomoci, aby se ujistila, že členské státy provedou všechny navrhované cíle a zavedou změny ve svých národních ekonomikách a politikách. Revoluční aspekt dokumentu spočívá ve stanovení jednoho společného evropského cíle snížení emisí CO2 s trajektorií, která bude stanovena pomocí NECP. Pokud jde o udržitelné financování, tento dokument rozhodne o ekologicky orientovaných investicích v EU. Dalším krokem bude revize systému EU ETS spolu s dekarbonizací energetického odvětví zemního plynu. Na druhou polovinu roku 2021 Evropská komise naplánovala zveřejnění druhé části legislativního balíčku (soubor nařízení, směrnic, posouzení dopadů), který definuje budoucí energetický mix EU a preferované možnosti výroby energie a různých průmyslových odvětví založených na zemním plynu jako zdroji energie.

Situace kolem pandemie COVID-19 a Rusko-Ukrajinského konfliktu ještě posílila potřebu zavést ambicióznější a komplexnější legislativu v oblasti klimatu. S ohledem na národní politiky a jejich ekonomiky závislé na fosilních palivech se však pro řadu členských států stala náročnější. Aby bylo možné tyto politiky provádět nákladově efektivním a spolehlivým způsobem, musí Evropská komise předložit finanční nástroje založené na faktech. Se zahájením legislativního procesu bude třeba zahájit důkladnou diskusi mezi Evropským parlamentem a Radou, spolu s činností slovinského předsednictví a těch, která budou následovat. V tomto boji o klima je nanejvýš důležité zachovat dva rozměry: vedoucí postavení EU při plnění cílů v oblasti klimatu na mezinárodním poli, ale zároveň udržet konkurenceschopnost hospodářství EU na globalizovaném trhu. Za současné situace se budeme s největší pravděpodobností účastnit nejnáročnějšího procesu tvorby politiky, který začal v posledním desetiletí, a to s ohledem na jeho vliv, který může mít na EU až do poloviny 21. století.

Autor článku: Jan Vopařil

Reference:

Communication from the European Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and Committee of the Regions on Sustainable Europe Investment Plan European Green Deal Investment Plan, COM(2020) 21 final.

Duwe, M., Evans, N. (2020) Climate Laws in Europe good practices in net-zero management. Climate Laws in Europe. Ecologic Institute

Dröge, S., Chrader, T. (2021) Back to the future? International climate policy in 2021: new constellations for the EU’s climate diplomacy.

European Climate law. https://europeanclimate.org/wp-content/uploads/2020/02/04-02-2020-climate-laws-ineurope-full-report.pdf.

EU climate target plan. https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2020/659370/EPRS_BRI(2020)659370_EN.pdf.

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council amending Regulation (EU) 2018/842 on binding annual greenhouse gas emission reductions by Member States from 2021 to 2030 contributing to climate action to meet commitments under the Paris Agreement. COM(2021) 555 final 2021/0200 (COD).

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council amending Directive (EU) 2018/2001 of the European Parliament and of the Council, Regulation (EU) 2018/1999 of the European Parliament and of the Council and Directive 98/70/EC of the European Parliament and of the Council as regards the promotion of energy from renewable sources, and repealing Council Directive (EU)

Rajavuori, M. (2021) The Role of Non-State Actors in Climate Law, Debating Climate Law. Cambridge: Cambridge University Press.

Siddi, M. (2020) The European Green Deal Assessing its current state and future implementation. Finish Institute of International Affairs working paper,

Sikora, A. (2021) European Green Deal – legal and financial challenges of the climate change. ERA Forum, Journal of the Academy of European Law

Skjærseth, Jon Birger. 2021. Towards a European Green Deal: The evolution of EU climate and energy policy mixes. International Environmental Agreements: Politics, Law and Economics