Souhrnný výzkum sociálního chování společnosti v oblasti nakládání s primárním biologickým odpadem - část první
Primární lidský biologický odpad jako předmět výzkumu managementu sociální reality.
Problematika zkoumaná autorem, svým charakterem mezioborová, alespoň názvem neodpuzující, dosud nikdy v těchto souvislostech souhrnně nepopsaná, se zabývá zdánlivě odtažitou a nepříjemnou „komoditou“. Biologickou hmotou, kterou lze v rámci aplikace popisu sociálních jevů a hygienického prostředí poměrně komplikovaně právně jako věc definovat a dále s ní pojmově pracovat, zejména jedná-li se pouze o tento vlastní primární biologický odpad člověka - exkrement.
Podstatou analýzy a výzkumu je detailní popis jednotlivých forem sociálního chování a sociální reality společnosti v souvislosti s likvidací biologického odpadu. Cílem je nalezení východisek v utříděném chronologickém přehledu, výzkum vývoje sociálních jevů společnosti při likvidaci lidského exkrementu a struktury nástrojů managementu jeho likvidace od obecného přístupu ke konkrétním formám řízení činnosti v této oblasti. Autor při práci využívá subjektivně nastavenou metodologii, s formou narativního přístupu následně kombinující nomologický explanační přístup.
Nemožnost opřít se zcela o historickou faktografii vytváří tak prostor pro jakousi výchozí vědeckou dedukci, kterou autor postupně retrospektivně nomologicky naplňuje řádem a souvislostmi. Potvrzuje tak zvláštnost této sociální reality, která vznikla evolucí z reality přírodní, která je produkována lidmi jako sociálními bytostmi a aktéry vědomě jednajícími.
Samotná rešerše literatury zabývající se touto nezbytnou částí lidské kultury a sociálních jevů je sama o sobě věc nesmírně náročná, neboť se velmi obtížně jakékoliv systémové podklady tohoto konkrétného typu literatury shánějí. Problematika je historicky tak tabuizovaná, že souhrnná literatura, která by nastíněné souvislosti jak historicky, tak i v současnosti shrnovala, prakticky neexistuje. Neexistuje samostatně v jakékoliv souhrnné podobě v predikovaných oblastech v domácí a ani zahraniční tiráži. Dostupná heuristická základna se týká spíše obecné hygieny, není rozsáhlá, ale pokud se objevila, byla sice zejména ve světě okamžitě překládána, ale jako samostatný pramen neexistuje. Neexistují podklady dokumentárně historické z doby psaného písma (myšleno od doby klínového písma sumerského, přes kultury indické, hebrejské, řeckou a egyptskou epochu, dobu římskou), tak i samostatně v podkladech zachycujících tuto intimní oblast v dokumentech např. malovaných, nebo zachycených v bajkách, básních či příbězích, přenesených do doby možného písemného záznamu. Primárně až teprve od poloviny 18. století se objevuje historiografie hygieny a faktické první nástroje psané regulace, to znamená nastavení norem chování v hygieně, právních, technických, medicínských a v současné době i norem z oblasti životního prostředí.
První skutečnou dohledanou obecnou přelomovou normou, která obecně reagovala na neutěšený stav v hygieně a této lidské činnosti likvidace exkrementů a odpadních vod, je tak až souhrnná anglická právní norma z 19. století. Z historických podkladů a z překladů pak lze čerpat obecně základní zdroje počátků snahy lidstva o vztahu k vodě v Chammurapiho zákonech o kanálech a vodních stavbách, Starý zákon, V. Mojžíšova kniha, Deuteronomium 13 a 23, zmíněný Zákon o veřejném zdraví v Anglii v roce 1848. Samostatný exaktní podklad, který by se zabýval všemi nastíněnými souvislostmi nebyl dohledán ani v české, ani v zahraničí tiráži. Samostatně existují zdroje od zahraničních autorů o lidské hygieně, o technických prostředcích sloužících k zachycení exkrementů zabývající se nočníky, toaletami, jejich historickým vývojem a popisem, avšak bez zkoumání souvislostí s fatální mortalitou, vírou a filosofickým přístupem k problematice. Propojení víceoborových souvislostí mezi produkcí exkrementu, jeho obsahu z hlediska hygienického, zdravotního a právních nástrojů, jako prvků regulace sociálního chování společnosti nebylo dohledáno.
Vývoj nakládání s biologickými odpady byl v historii veskrze složitý a byl provázen miliony mrtvých, kteří dramaticky zemřeli na následky epidemií, šířených exkrementy po opuštění lidského těla a v důsledku způsobovaly vylidnění Evropy a dalších částí světa. Pro seznámení se s problematikou budou uvedeny alespoň nejvýznamnější epidemie a pandemie, které zasáhly společnosti ve starověku a následně i v novověku. Jedná se o důsledek špatných hygienických podmínek a neschopnosti se zbavit lidských exkrementů, z nichž se potom šířily infekce vodním prostředím, hlodavci, hmyzem a kapénkami mezi obyvatelstvo bez možnosti účinné léčby.
Biblická rána, historiky zmiňovaná, pravděpodobně epidemie moru a tuberkulózy v Egyptě mezi lety 1650-1550 př.n.l., způsobená původcem Mycobacterium africanus s nevyčísleným množstvím milionů mrtvých.
Epidemie moru, athénský mor 450 př.n.l., denně umíralo až 2000 lidí, dýmějový mor v Římě v letech 160-180 n.l., 5 mil mrtvých, více než 1/3 celé stávající populace, justiniánský mor, počátek epidemie okolo 550 n.l., v celé Evropě až zhruba do doby Karla IV. (cca 1350 n.l.) zemřelo 75 mil.lidí, poslední epidemie černého moru s miliony mrtvých zasáhla až do poloviny 16 století. V Anglii ještě o něco déle, v Londýně umíralo až 5.000 lidí denně v 17. století, nákazu pomohla zastavit paradoxně jiná katastrofa a tou byl obrovský požár, který zničil 13 tisíc domů a 100 chrámů v Londýně koncem 17. století, v Číně ještě v 19. stol. je konstatováno 12 mil. obětí v důsledku morové epidemie. V letech 2008 se objevila nákaza moru znovu v Evropě u několika jednotlivců, paradoxně opět v Londýně.
Smrtelnou bakteriální nákazu způsobuje tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis,šířená také exkrementy, která se vyvinula z neškodné půdní bakterie Yersinia pseudotuberculosis, zmutovala však natolik, že mohla pronikat do těl savců a začala svůj likvidační proces trvající 2,5 tisíce let.
Tyfus, během třicetileté války v Evropě zahynulo v letech 1620- 1650 zhruba 8 mil němců, původce salmonella typhi, jednoznačně ze špatné hygieny, vyskytuje se až do dnešní doby v různých obměnách
Černé neštovice, pandemická vlna v 17. a 18. století, celosvětově rozšířená, pravděpodobně do Evropy zavlečená ze Severní Ameriky a obchodními cestami šířená po celém světě, původce virus Herpes viridae, v té době umírala až jedna třetina nemocných , v současnosti jsou k dispozici účinné očkovací látky v civilizované části světa, vyskytuje se však stále v Africe a v Jižní Americe.
Dalšími infekcemi zasahujícími po celém světě byly epidemie lepry , úplavice, cholery, hepatitidy, horečky dengue, antraxu, eboly a dalších.
Zlom ve vývoji s těmito problémy způsobil až objev antibiotik, budování kanalizace a hygienická osvěta. Potvrzuje se tak, že nedostatečná hygiena, související s nedostatečným zájmem o likvidaci exkrementů, je tak největší zabiják v dějinách lidstva.
Je nezbytné si upřesnit biologický odpad, kterým se práce bude nadále zabývat a současně nahlédnout do historie. Důvodem je přiblížení se k významu tohoto lidského produktu a tak všední a běžné činnosti jeho tvorby, jakkoliv formulačně nepříjemné, která dokázala ovlivňovat lidský vývoj a i dnes v sobě skrývá mnohá, zejména zdravotní rizika, která nejsou pravděpodobně aplikací právní regulace jako nástrojů řízeného chování společnosti zcela zachycena.
Podstatnou podmínkou jakéhokoliv života je přijímání potravy, kdy účel a osud potravy je dán svojí rolí jako zdroje energie a staviva těla pro jeho růst. Po spotřebování potřebných živin z potravy zůstávají odpady - exkrementy, které již tělo nemůže dále zpracovat a musí je vyloučit. Bílkoviny při trávení velmi rychle zahnívají a vznikají různé plyny, chemicky obtížně definovatelné, nicméně popsané pro tento případ jako fekální pach. Tuhé skupenství je pak tvořeno jako odpadový produkt potravy se zbytky nestráveného jídla, ovlivněné trávicími šťávami, lidskými enzymy, barvivy, mikroby a mnohdy i choroboplodnými bakteriemi a viry, které mohou následně ovlivňovat veřejné zdraví celé populace. Největší část lidských exkrementů tvoří tedy voda, mrtvé bakterie a buňky, nestravitelná hmota a různé plyny a chemikálie, například bilirubin, který vzniká, když tělo rozkládá zaniklé červené krvinky – proto je hnědý a barví tak i exkrementy. Vodnaté tekutiny odcházejí z těla i jinými otvory, například ústy, nosem a očima, ale také velmi důsledně póry v pokožce
Množství exkrementu se může pohybovat mezi 150 – 1000g denně, obsah vody se pohybuje mezi 60 - 70%, s předpokládaným množstvím sušiny cca 100g. Tato čísla jsou uvedena zejména proto, aby bylo zřejmé celkové denní množství produkce této "komodity“, se kterou je nutné nakládat a jak následně řídit její likvidaci.
Z tohoto kvantitativního úhlu, s ohledem na denní produkci, se již problematika, zejména veřejného zdraví, stává nezanedbatelnou tématikou, doloženou právě z důvodů historických neblahých zkušeností.
Počátky existence lidského původu lze přibližně nalézt před 2,5 miliony roky, kdy se lidstvo příliš nelišilo od opic. Následovalo odštěpení od opic, které se nenaučily mluvit a chodit po zemi a ponechaly si svoji nepřístojnost v nakládání s vlastními exkrementy. Koncentrace lidské populace a její sestup ze stromů do travnatých savan měl za následek ztrátu významu exkrementu jako přírodního hnojiva přirozeně zapojeného do koloběhu přírody, ale slouží pro srovnávání chování opic, coby nejbližšího druhu člověka, při nakládání s vlastními exkrementy. Zde opětovně lze vysledovat v chování opic a bohužel i části lidské populace (i v dnešní době) podobnost spočívající v neschopnosti zbavit se kultivovaně a civilizovaně svých exkrementů jinak než volným pádem, kdykoliv a kdekoliv.
V současné době vlastní technické řešení a hromadná řízená likvidace splaškových odpadních vod se v civilizovaném světě a společnosti obecně děje tak, že po opuštění těla a zachycení exkrementů přes toaletní zařízení jsou exkrementy dopraveny kanalizační sítí do čistírny odpadních vod. V této čistírně jsou instalována zařízení na zachycení hrubých nečistot, česle, sedimentační nádrže na vznášející se nečistoty a voda je přivedena do biologických filtrů, kde pomocí saprofytických společenství obsahujících bakterie a prvoky dochází k odbourání obsažených biologických nečistot. Vznikající plyn metan (bioplyn) se využívá k vytápění a vzniklý kal, po hygienické kontrole, jako biologické hnojivo nebo palivo. V případě hrozby nebezpečného virového nebo bakteriologického znečištění exkrementů (např. z infekčních ústavů či nemocnic) se provádí hygienické zabezpečení zničením choroboplodných zárodků přes autoklávy (vyvíječe páry) nebo pomocí měniče iontů. Takto předčištěná voda je dále vypouštěna do vodotečí nebo přírodních nádrží, kde proběhne biologické přírodní dočištění.
Naléhavost tématu je podepřena i současným skutečným stavem při nakládání s těmito odpady - exkrementy v České republice, vycházející z údajů Českého statistického úřadu a z toho vyplývající potřebou důsledné aplikace právních předpisů v této oblasti, zejména za situace členství ČR v Evropské unii a zastávání pozice kulturní civilizace 3. tisíciletí. Paradoxem však zůstává, že v ČR na veřejné vodovody je napojeno podle statistických údajů cca 92 % obyvatel oproti 75 % napojení na veřejné kanalizace, tudíž dochází ke znatelné disproporci i při likvidaci splaškových vod, které musí na základě uvedeného rozdílu vzniknout. Jednoduchým výpočtem tak lze dojít k závěru, že 2,5 milionů obyvatel České republiky nakládá se svojí produkcí exkrementů (cca 1.000.000 tun ročně, tj. cca 50.000 nákladních automobilů !) pouze dle svého uvážení..... [1] Situace v celosvětovém měřítku je ještě horší, předpokládá se,že zhruba 3,5 miliardy obyvatel zeměkoule nepoužívá jakoukoliv toaletu.
Oprávněnost tématu je tak jednoznačně potvrzena právě i známými statistickými údaji, výzkum vývoje managementu sociální reality bez historických souvislostí a znalostí hygienických a právních nástrojů nelze seriozně aplikovat.
Zejména pak i s ohledem na současné poznatky z oblasti sociálního chování společnosti při obrovském nárůstu spotřeby novodobých látek jako jsou léky, potravinové doplňky a drogy, které stávají součástí biologického odpadu a nově významně ovlivňují zdraví lidské populace.
Autor: Ing. Jan Sedláček, MBA, LL.M., student LIGS University
Seznam použité literatury:
[1] ČSÚ, Česká ekonomika v číslech 2007