Mohla strategická komunikace ovlivnit proočkovanost populace proti Covid 19?

Onemocnění Covid – 19 představuje významný medicínský problém, který v průběhu posledních tří let obrovským způsobem ovlivnil život téměř veškeré světové populace, a negativně zapůsobil na ekonomiky většiny zemí. Vzhledem k prudkému nárůstu morbidity a mortality, zvláště v letech 2020–2022, a současné absenci kauzální terapie onemocnění, vlády většiny zemí vsadily na jedinou možnou cestu, jak pandemii utlumit – a tou byl vývoj a výroba účinných vakcín proti zmíněnému onemocnění. (Covid Portál. n. d.).

V počátcích studie byla politicko – odborná vize, a z ní vyplývající strategický přístup jednoduchý – proočkovat v co největší míře lidskou populaci a dosáhnout tak ideálně kolektivní imunity, která by šíření infekce zastavila. Za kolektivní imunitu je považováno dle dostupných údajů min. 90 % populace s protilátkami proti danému onemocnění. 

K datu zahájení, studie vycházela z předpokladu, že většina populace, která se již primárně chtěla nechat naočkovat, tak již naočkovaná je (k 1. 11. 2021 to bylo 56,8% populace). Procentuální hodnota této kohorty stále však ještě nesplňovala kritéria pro kolektivní imunitu (90 %), která by, dle původních předpokladů, šíření infekce omezila. (Státní zdravotní ústav, n. d.).

Aby mohl být tehdejší strategický plán vlády naplněn, bylo třeba se tedy zaměřit na neproočkovanou část populace a formou strategické komunikace ji oslovit.

Cílem výzkumu bylo zjistit, zda lze formou strategické komunikace (vládní i individuální), pozitivně ovlivnit nenaočkovanou část populace a tím přispět ke zvýšení proočkovanosti, resp., k dosažení kolektivní imunity.

Pod pojmem Strategická komunikace, v souvislosti s očkováním proti onemocnění Covid 19, si můžeme představit celou řadu podnětů, faktorů a vlivů, na základě nichž, se k potencionálnímu účastníku očkování, informace o vakcinaci dostane, která jej pozitivně či negativně ovlivní a změní, či nezmění jeho dosavadní názor na příslušné očkování. 

Kvalitně provedená strategické komunikace by měla dotyčného pozitivně oslovit, namotivovat, ovlivnit, k očkování přimět a tím by, ve svém důsledku, mělo dojít k naplnění cíle – a to zvýšení proočkovanosti populace proti viru SARS CoV- 2.

Nevhodná, nesrozumitelná, či špatně vedená strategická komunikace naopak neočkovaného v jeho antivaxerských názorech utvrdí, přispěje k tvorbě komunit antivaxerů a k zvýšení proočkovanosti tak nepovede.

Formy strategické komunikace v souvislosti s očkováním lze rozdělit do dvou skupin:

Plošná forma komunikace – zaměřená na velkou část populace, zprostředkovaná nejčastěji prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, reklam, či vládních nařízení. Její výhoda spočívá v masivním ovlivnění velké části populace a vyšší účinností v exekutivě stanovených dílčích procesů, vedoucích k předpokládanému cíli, a to zejména vlivem nutnosti dodržování vládních nařízení.

Nevýhodou je její univerzálnost a rigidita, která nezohledňuje individuální přístup k specifickým typům osobností, které může utvrdit v jejich negativních názorech a postojích.

Individuální forma komunikace – vedena obvykle formou individuálního pohovoru lékaře či jiného odborníka s pacientem, ale i individuálního rozhovoru např. v rámci rodiny, zaměstnání, nebo jiných menších komunit. Výhodou individuální komunikace je možnost reflektovat na individuální otázky a požadavky, z pozice odborníka případně vysvětlit a doplnit nejasnosti, či pochybnosti s očkováním souvisejících a v případě praktického lékaře ihned k očkování objednat, či jej zrealizovat. Nevýhodou individuální komunikace je významnější časová náročnost – lékař edukaci k očkování provádí obvykle nad časový rámec vyhrazený pro ošetření pacienta. V rodinách navíc hrozí riziko předání neodborných informací, šíření hoaxů, manipulace ostatních členů atd.

Obě formy komunikace mohou nést prvky pozitivní i negativní motivační kampaně.

Pokud se týká vakcinace – požadavky na jejich výrobu spočívaly v tlaku na rychlost, levnost a efektivitu, která by v krátké době uspokojila milióny čekatelů na očkování. Tohoto úkolu se ujala celá řada farmaceutických společností z celého světa.

Z pohledu ideální vakcíny byla mnohá očekávání: dlouhodobá imunitní ochrana očkovaného, minimum nežádoucích účinků vakcín, široké proočkování většinové populace, ochrana před nákazou onemocněním Covid -19, omezení šíření infekce mezi očkovanými.

Většina z těchto očekávání se bohužel nenaplnila. Imunita po očkování se dle současných studií pohybuje okolo 4-6 měsíců. (Pšenička, 2022). Ohledně nežádoucích účinků se, zvláště vektorové vakcíny, ukázaly jako výrazněji problematické – vysoké procentuální zastoupení venózních trombóz, zejména u mladších žen, neurologické komplikace, nízká imunogenita u seniorů apod. Z tohoto důvodu byly vektorové vakcíny, pro jejich vyšší riziko než přínos, nedoporučeny SÚKLem, u osob mladších 60 let již v roce 2021. 

Vakcíny také nesnížily incidenci onemocnění Covid-19 u očkovaných, svým uživatelům však významně snížily riziko těžkého průběhu onemocnění. Stále nedořešenou otázkou zůstává možný přenos infekce mezi očkovanými. Toto je stále součástí probíhajících výzkumů.

Proočkovat populaci tak, aby se to alespoň částečně, přiblížilo kolektivní imunitě, se také nepodařilo.

Již v počátku vakcinace proti Covid 19 byla účinnost vakcín ověřena prostřednictvím velkých klinických studií a bylo zjištěno, že po jejich aplikaci dochází ke snížení pravděpodobnosti vývoje onemocnění o přibližně 95 % ve srovnání s injekcemi placebem. (Šindelková, 2020). Dále z těchto randomizovaných, s placebem kontrolovaných studií vyplývá, že vakcinace nejen výskyt onemocnění snižuje, ale hlavně zabraňuje průběhu jeho závažných forem. Prevence těžkých stavů, způsobených Covid -19, by tak s přispěním vakcinace mohlo přeměnit tuto nemoc z globální hrozby, pouze na onemocnění připomínající „běžnou“, respirační infekci. (Vyšínová, 2021).

Metodologie

Podklady pro zpracování studie byly rozděleny do dvou částí, při nichž byly využity jak kvantitativní, tak kvalitativní formy sběru dat:

Data o proočkovanosti populace byly vyhodnocovány za dané období v týdenních intervalech, prostřednictvím webového portálu Ministerstva zdravotnictví ČR, který pravidelně poskytuje a aktualizuje zmíněné informace pomocí svých Datových tiskových zpráv ke Covid – 19. Bylo sledováno: „Celkem počet podaných dávek očkování – dle věku očkovaných osob“, „Počet unikáních osob s ukončovací dávkou dvěma dávkami vakcíny – dle věku očkovaných osob“, dále údaje o „Celkem aplikovaných dávkách očkování“  a  „Celkovém počtu účastníků očkování v ČR“.

Ze získaných dat bylo možné v počáteční fázi pozorovat navyšující se počet očkovaných unicitních jedinců, a to jak první dávkou, tak s ukončeným očkováním i s aplikací posilující dávky. Ke konci sledovaného období již zájem o očkování zřetelně upadal.

Současně v průběhu výzkumu byla, dotazníkovou formou, oslovena kohorta dosud neočkované populace (1000 náhodně vybraných neočkovaných respondentů), u kterých byly zjišťovány jejich opožděné důvody k vakcinaci, či důvody proč vakcinaci odmítají i nadále. Obdobně byla zjišťována i receptivita populace na vládní provakcinační kampaň. Ze získaných údajů tak lze usuzovat, zda vládní strategická provakcinační kampaň obyvatelstvo oslovila a zda tak vedla k významnému navýšení počtu osob s ukončenou vakcinací, která by populaci přiblížila k nastolení kolektivní imunity, či nikoliv.  Formou nestrukturovaných rozhovorů byli osloveni někteří z respondentů, jejichž odpovědi nám osvětlily důvody jejich antivaxerských postojů a dalších faktorů, které je vedly k tomu, absolvovat vakcinaci se zpožděním, či zůstat neočkovaní i nadále.

V souvislosti s touto částí studie byly stanoveny i následující hypotézy:

Nulová Hypotéza

Neexistuje vztah mezi strategickou komunikací a mírou proočkovanosti populace proti Covid 19, z toho důvodu její využití v praxi nemá vliv na zvýšenou aplikaci vakcín.

Alternativní Hypotézy

Alternativní Hypotéza 1 (H A1). Strategická komunikace má pozitivní vliv na míru proočkovanosti populace.

Alternativní Hypotéza 2 (H A2). I přesto, že má strategická komunikace pozitivní vliv na míru proočkovanosti, jejím využitím v praxi nelze dosáhnout kolektivní imunity populace.

Hypotéza č.1. byla testována na dvou souborech, u nichž byla použita jako proměnná „Počet podaných očkovacích dávek“, za období 8 týdnů, v rámci sledovaného období. První soubor představuje kohorta dávek, aplikovaných v prvních osmi týdnech sledovaného období vlády A. Babiše, v nichž docházelo k masivní strategické komunikaci na podporu očkování. Druhou skupinu tvoří Počet podaných dávek ke konci sledovaného období vlády P. Fialy, kdy již tato provakcinační mediální podpora, byla ve výrazném útlumu.

Pro testování hypotézy č. 1 byl využit parametrický, dvouvýběrový, Studentův t-test, užívaný pro testování rozdílu dvou středních hodnot μ u dvou souborů výběrových dat. Vzhledem k porovnávání dvou nezávislých skupin měření byl využit nepárový pokus (nezávislé výběry). Výpočet testovacího kritéria t vycházel z odhadu parametrů μ a σ2 (rozptylu) u výběrových souborů.

Vzhledem k tomu, že testované soubory vycházely z dat, které měly různý rozptyl hodnot sledované veličiny, byly nejprve otestovány rozdíly rozptylů obou souborů, pomocí Fisherova F-testu. Dle výsledku F-testu byl následně zvolen Nepárový test pro různé rozptyly (Typ 3). Testování hypotézy proběhlo prostřednictvím programu Excel.

Při testování alternativní hypotézy č. 2, byl využit jednovýběrový test. Bylo vycházeno z předpokladu, že známe střední hodnotu základního souboru – tzn. souboru s potenciálně navozenou, kolektivní imunitou. Hodnota této veličiny byla konstantně stanovena na 90 %. Podobně jako u testování předešlých hypotéz byl nejprve vypočten aritmetický průměr a rozptyl výběrového souboru. Poté bylo přistoupeno k výpočtu t-testu.

Výsledky

Před zpracováním výsledků bylo vycházeno z logického předpokladu, že kvalitně vedená strategická komunikace by měla mít pozitivní vliv na cíl, který sleduje, tzn. v našem případě na zvýšení míry proočkovanosti populace proti onemocnění Covid – 19. 

Při jejím reálném testování byl v této souvislosti sledován počet aplikovaných vakcín u souboru, který byl v konstantním časovém období vystaven masivní komunikační strategii, jak plošné, tak i individuální (vláda A. Babiše), v porovnání se souborem, u kterého za stejné časové období již strategická komunikace a medializace téměř neprobíhala (vláda P. Fialy).

 

Statistickým vyhodnocením bylo zjištěno, že mezi průměry souborů byl zjištěn statisticky významný rozdíl-p <0,05, čímž bylo potvrzena stanovená hypotéza, tzn. že strategická komunikace má pozitivní vliv na míru proočkovanosti populace.

Podobně bylo postupováno i při hodnocení kolektivní imunity v souvislosti s onemocněním Covid -19 (Hypotéza č. 2). Té by mělo být dosaženo v případě, že se v celé populaci bude vyskytovat ke konkrétnímu datu minimálně 90 % tzv. imunokompetentních jedinců – tzn., jedinců s protektivní hladinou protilátek proti tomuto onemocnění. Tyto protilátky lze získat jak očkováním, tak i proděláním výše zmíněné nemoci. 

 

Z tabulky vyplývá, že výsledek jednovýběrového Studentova T-testu p = 0,0002115 představuje pravděpodobnost nulové hypotézy o shodě průměrů obou souborů – tzn., výsledek ukazuje, že mezi průměry souborů byl zjištěn statisticky významný rozdíl (p <0,05).

Na základě tohoto zjištění lze potvrdit Hypotézu č. 2 – tzn., že: I přesto, že má strategická komunikace pozitivní vliv na míru proočkovanosti, jejím využitím v praxi nelze dosáhnout kolektivní imunity populace.

V souvislosti s onemocněním Covid -19, se kolektivní imunity, bohužel s vysokou pravděpodobností opravdu nikdy dosáhnout nepodaří. Jako důvod lze uvést:

• V populaci se vždy bude vyskytovat určitá skupina antivaxerů, nonvaxerů a kontraindikovaných osob, které se k očkování přinutit nenechají, nebo ho podstoupit ze zdravotních důvodů nemohou. 
• Hladina protilátek, po prodělaném onemocnění i po vakcinaci, rychle klesá (dle dosavadních studií je výraznější pokles patrný v horizontu 2-8 měsíců po prodělání nemoci či ukončení očkování). Onemocnění, ani vakcinace vůči němu, tak nenavozují dlouhodobou (natož trvalou) imunitu – což způsobí, že v horizontu cca 6 měsíců se daný, (t. č. imunokompetentní) jedinec, znovu stává vůči infekci imunokompromitovaným a onemocnění může šířit dál. (Petráš, 2021)

Jinými slovy – jedinou šancí na dosažení kolektivní imunity proti Covid -19, by byl stav, kdy by v jednu konkrétní dobu onemocnělo, nebo bylo proočkováno vice jak 90 % populace, a tím by bylo šíření viru (na období cca 6 měsíců) potlačeno. Po této době by pravděpodobně, v menší míře onemocnění opět vzplálo, nicméně nečekal by se tak intenzivní průběh, jako u primoinfekce

Na základě výše uvedených argumentů tudíž na otázku, zda lze za využití strategické komunikace docílit navození kolektivní imunity obyvatelstva proti Covid 19, odpovědět negativně. Za stávajících podmínek kolektivní imunity proti Covid-19 dosáhnout nelze. Statistické vyhodnocení námi stanovené hypotézy tuto tezi opět potvrdilo.

Diskuse

Cílem této studie bylo zjistit, zda lze formou strategické komunikace pozitivně ovlivnit nenaočkovanou část populace a tím přispět ke zvýšení proočkovanosti, resp., dosažení kolektivní imunity? 

Z pohledu politického, vládního postupu byl strategický cíl jasný – mediální formou ale i nařízenými restrikcemi, ovlivnit co největší kohortu dosud neproočkované populace, proočkovanost zvýšit a dopracovat se tak ke kýžené kolektivní imunitě. Ta byla v té době pouze teoretickým východiskem, o němž zpočátku ani odborníci pracující v expertních skupinách pro řízení pandemie nevěděli, zda vůbec v souvislosti s Covid 19 existuje a zda ho lze dosáhnout. Z tohoto důvodu vláda zkoušela vše možné, aby lidé vakcinaci absolvovali. Byla nastavena celá řada restriktivních opatření, která omezovala neočkované v jejich aktivitách a tímto způsobem na ně vyvíjela tlak, který je měl k vakcinaci přimět.

S postupující pandemií a vyhodnocováním prvotních retrospektivních dat ohledně účinků očkování, délky postvakcinační i postcovidové imunity, individuálních faktorů jedince a populace, i v souvislosti s častými mutacemi koronaviru, nakonec i v odborných kruzích začal převládat názor, že kolektivní imunity v souvislosti s onemocněním Covid – 19, v reálném světě 

dosáhnout nelze. (Petráš, 2021). Problematiku nakonec vyřešil samotný ústup pandemie a mutace viru na benignější variantu, která již ve většině případů neohrožovala životy obyvatelstva a zařadila tak onemocnění Covid -19, t.č. mezi běžné respirační infekce. Dle nejnovějších výsledků velké metaanalýzy z února 2023, zabývající se vlivem prodělané infekce Covid-19 jakoukoliv variantou SARS CoV-2, bylo zjištěno, že chrání před reinfekcí s těžkým průběhem stejně dobře, jako 2 dávky mRNA vakcíny proti tomuto viru. Toto jen podporuje výše uvedenou tezi, že s vysokou pravděpodobností kombinace očkování u části populace a prodělané infekce u části druhé, s velkou pravděpodobností povede, k již významně lehčím průběhům budoucích reinfekcí. Tyto reinfekce se však patrně v budoucnu přesto zcela eliminovat nepodaří. (Stein, C. et al., 2023)

Odpovědí na námi stanovené výzkumné otázky a vyhodnocením hypotéz můžeme konstatovat, že správně nastavenou strategickou komunikací, s využitím její, jak pozitivní, tak negativní formy lze jednoznačně pozitivně ovlivnit nenaočkovanou část populace a tím zvýšit i míru její proočkovanosti. Současně však musíme konstatovat, že dosažení kolektivní imunity (při parametrech nastavených pro infekci Covid – 19) touto formou docílit nelze.

Pandemie Covid – 19, probíhající v letech 2020 až 2022, se stala významným mezníkem, který bezprecedentně ovlivnil chod celé společnosti. V souvislosti s tímto tématem vyvstala i problematika naprosté nepřipravenosti v řízení takto velké krizové situace a kompletní absence adekvátní strategické komunikace, která celé toto období provázela. Z nastalých chyb a nedostatků ve strategické komunikaci vzešla celá řada principů a doporučení, jejichž akceptace adodržování by měla v budoucnu zabezpečit, aby, v případě podobných budoucích krizí, mohly být strategické cíle významně efektivněji naplněny. (Hejlová, 2022)

Bibliografie:

Covid Portál. (n. d.). Informace o dostupných vakcínách. https://covid.gov.cz/situace/informace-o-vakcine/informace-o-dostupnych-vakcinach

Hejlová, D. (22. 10. 2020). Forum, Magazín UK. Strategická komunikace: Proč je v krizové situaci potřeba? https://www.ukforum.cz/rubriky/nazory/522-strategicka-komunikace-proc-je-v-krizove-situaci-potreba

 Ministerstvo zdravotnictví ČR. (n. d.).  Mýtus: K získání kolektivní imunity by stačilo promořit populaci.https://ockovani.praha.eu/k-ziskani-kolektivni-imunity-by-stacilo-promorit-populaci/

Petráš, M. (15. 9. 2021). Vysoce účinná přirozeně získaná ochrana proti COVID-19 přetrvává alespoň 1 rok: Metaanalýza. Jamda – The Journal of Post Acute and Long Term Care Medicine. https://www.jamda.com/article/S1525-8610(21)00766-0/fulltext

Pšenička, J. (2. 1. 2022). Nová česká studie: Účinek vakcíny po čtyřech měsících rychle klesá. Seznam Zprávy. Nová česká studie: Účinek vakcíny po čtyřech měsících rychle klesá – Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

Státní zdravotní ústav. (n. d.). Kolektivní imunita. http://www.szu.cz/tema/vakciny/kolektivni-imunita

Stein, C. & Nassereldine, H. & Sorensen, R. J. D. & et al. (16. 2. 2023). COVID-19 Forecasting Team. Past SARS-CoV-2 infection protection against re-infection: a systematic review and meta-analysis. Lancet 2023. Do jaké míry chrání prodělání COVID-19 před těžkým… | proLékaře.cz (prolekare.cz)

Šindelková, M. (17. 12. 2020). Medicínské centrum Praha. Přehled vakcín proti Covid – 19: mechanismy účinku, výhody a nevýhody. https://www.mc-praha.cz/mcp/prehled-vakcin-proti-covid-19-mechanismy-ucinku-vyhody-a-nevyhody/

Vyšínová, R. (7. 12. 2021). Martina Paulechová: Máme se bát nových léků a vakcín? Proženy.cz. Nové léky a vakcíny: Máme se jich bát? (prozeny.cz)

Autor: Šárka Pavková, studentka LIGS University
Schválila: Bibiana Bátovská, lektorka LIGS University