Problematika antivaxerů v souvislosti s Covid 19

Následující studie, zabývající se problematikou antivaxerů, vychází z mé dizertační práce, která se věnovala tématu ovlivnění míry proočkovanosti populace proti Covid – 19, v té době probíhající vládní strategickou komunikací. Studie probíhala v období od 1. 11. 2021 do 28. 3. 2022. Cílem studie bylo zjistit, zda lze osoby, řadící se do kategorie tzv. antivaxerů, nějakým způsobem k vakcinaci přimět a jaké jsou důvody, na základě nichž, očkování odmítají.

Jako antivaxery obecně označujeme jedince, kteří se z jakýchkoliv, především subjektivních důvodů, odmítají očkovat. Jedná se o nehomogenní skupinu populace, která má k odmítání vakcinace více, či méně racionální či iracionální důvody. Obvykle se snaží zdůrazňovat negativní účinky vakcín, a naopak zamlčovat ty pozitivní. Ze svých dedukcí vyvozují, že očkování je nejen zbytečné, ale mnohdy i škodlivé. Mnoho z nich patří také do skupiny jedinců vyznávající konspirační teorie. (Bastlová, 2021). Tito lidé raději riskují úmrtí, než aby vakcinaci podstoupili. Obvykle jde o jedince, kteří nechápou rozdíl mezi fakty a názory. Objektivní fakta obvykle neuznávají a svůj názor kladou nad úroveň současného poznání. Jsou přesvědčení, že mají vždy pravdu, bez ohledu na skutečnost.

Ačkoliv je tato skupina antivaxerů charakteristická svou společnou vizí – tzn., očkování nepodstoupit, lze je přesto rozdělit na dvě podskupiny. 

 Do první podskupiny můžeme zařadit tzv., slušné antivaxery – tzn., ty, kteří prostě očkování odmítají, mají k tomu své důvody, ale o svých “pravdách” nikoho nepřesvědčují, nikoho neovlivňují a nikomu je nevnucují. K těmto lidem je potřeba přistupovat s maximálním respektem a přiznat jim jejich osobní právo rozhodnout se dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Z pozice odborníka jim můžeme podat relevantní informace, pokud o ně stojí, nicméně netlačit je do rozhodnutí, s kterým nejsou ztotožnění.

Druhou skupinu antivaxerů tvoří ti “méně slušní”, kteří vystupují často anonymně, bývají verbálně agresivní – zvláště na sociálních sítích, záměrně šíří nesmysly a dezinformace a mají potřebu svými názory a postoji ovlivnit co největší počet podobně smýšlejících, či těch, co se zatím ještě nerozhodli, nebo vakcinaci z různých důvodů dosud nerealizovali (non – vaxerů).

Tuto skupinu lidí obvykle k očkování nepřesvědčí zřejmě nic a je velmi obtížně, resp., téměř nemožné je jakkoli motivovat. Tito lidé většinou nenacházejí oporu ve svém okolí, ani dostupných médiích. Tuto potřebnou oporu hledají proto obvykle jinde – v alternativních, dezinformačních médiích, kde přicházejí na narativy, které jsou zcela jiné, mají jiný charakter a noří je hlouběji do konspiračního vidění světa. (Bastlová, 2021).

Dle provedených výzkumů STEM bylo v populaci ke konci roku 2021 cca 14 % těch, kteří očkování striktně odmítali.

Rozdělení Antivaxerů

Centrum pro modelování biologických a společenských procesů (2021) skupinu antivaxerů rozdělilo, na základě nejčastějších argumentů, do několika skupin: (Kulhánek a další, 2021).

Skupina Č. 1: Nedůvěra ve Kvalitu či Funkčnost Dostupných Vakcín Proti Covid. Skupina je charakteristická nedůvěrou v momentálně dostupné vakcíny, zvláště z důvodu rychlosti, s jakou byly vakcíny vyvinuty a testovány, resp. protože nejsou dostupná dlouhodobá data o účincích a zdravotních rizicích zmíněných vakcín. Členové této skupiny často vidí i akceptují altruistická pozitiva plynoucí z očkování, ale domnívají se, že by rizika, která z těchto pozitiv plynou, by měl nést někdo jiný. Často u nich jde o strach z nového a neznámého, který je navíc podporován některými médii a diskrepantními vyjádřeními odborné veřejnosti. Částečně jde také o anti-altruismus, kdy členové této skupiny by rádi participovali na benefitech proočkované části populace, ale sami toto riziko podstoupit nechtějí.

Pro tuto skupinu je klíčovou strategií pro zvýšení comliance komunikace rizik, založená na datech – tzn., snažit se je přesvědčit relevantními odbornými daty, která by jejich pochybnosti rozptýlily.

Skupina Č. 2 – Nejsem v Rizikové Skupině a Covidu se Nebojím. Skupinu tvoří obvykle mladší lidé bez dalších rizikových komorbidit. Z tohoto důvodu nevnímají koronavirus jako cokoli, co by je ohrožovalo a event. očkování potřebují jen ze speciálních důvodů – např. pro cestování.

Z pohledu psychologa jde u této skupiny o tzv., obranný mechanismus racionalizace – identifikují se s kohortou „mladých, zdravých“, což zvyšuje jejich pocit bezpečí a nenutí je k tomu, aby si připustili závažnost virózy.

Komunikační strategií pro zvýšení comliance této skupiny je, zvýšený důraz na pragmatické důvody, resp., lepší osvěta ohledně pragmatických důvodů k očkování (např. nutnost dodržování O-T-N) a poukaz na ochranu starších rodinných příslušníků. Vhodné je opakované vysvětlování faktu, že očkování je důležité pro navození kolektivní imunity a tím snížení virové nálože v populaci.

Skupina Č. 3 – Očkování z Principu Nedůvěřuji. Do této skupiny patří obvykle lidé, kteří nedůvěřují klasické medicíně, očkování považují za nepřirozený zásah do imunity, který je proti přírodě, argumentují neznalostí dlouhodobých následků po očkování. Tito lidé se necítí koronavirem ohroženi, protože praktikují zdravý způsob života, popř. používají alternativní léčiva, u nichž věří, že je proti nákaze ochrání. Tito jedinci mají zcela konzistentní názory a představy na to, co je zdravé, jak se chovat při nemoci, odmítají západní přístup v medicíně, preferují tzv. celostní medicínu. U těchto lidí se jedná o radikální postoj, důvěru a alternativní postupy, mají jiný systém hodnot a argument umírání neuznávají.

Vhodný způsob strategické komunikace u této skupiny může obvykle navodit „nějaký odborník“, kterému z principu důvěřují a který se nějakým způsobem spolupodílí o péči na jejich zdraví – léčitel, homeopat, podobný vyznavač alternativních přístupů. Část ze zástupců této skupiny někdy slyší na tzv. „osobní oběť“ – tzn., půjdu se naočkovat i za cenu osobní oběti, pokud tím pomůžu druhým.

Skupina Č. 4. – Odpor k Nátlaku. Zástupci této skupiny argumentují tím, že pokud na ně někdo tlačí a nutí je k něčemu, vytváří tím u nich odpor a neochotu spolupracovat, potlačuje jejich svobodu, manipuluje je k něčemu, pro co se sami nerozhodli. Nenechají se proto očkovat „z principu“. Tito jedinci mají obvykle v osobní anamnéze špatné zkušenosti s dominantní autoritou či minulým režimem.

Strategická komunikace: U této skupiny nefunguje akuzační přístup – určitou alternativou je partnerská spolupráce.

Skupina Č. 5. Covid Prodělali, Mají Přirozenou Imunitu. Poukazují na to, že onemocnění prodělali a mají tudíž vyšší imunitu, než by měli po očkování. Do této skupiny patří různorodí jedinci, co se týče vzdělání či sociokulturního zařazení. Společným rysem se jeví větší nedůvěra ve zdravotnictví. Zástupci této skupiny obvykle trpí pocitem osobní výhry nad nemoci v kombinaci s obranou před úzkostí před selektivním výběrem informací. Nechtějí si připustit, že proděláním nemoci vše neskončilo, což by znamenalo znovu prožívat nejistotu. Proto dle principu kognitivní disonance zaujmou postoj bezpečné imunity, který je opřený o selektivní výběr informací z médií.

Strategická komunikace u této skupiny obvykle funguje na bázi partnerského přístupu- tzn., srozumitelně jim předávat různou formu informací o tom, že očkování jejich přirozenou imunitu ještě posílí a vhodně jí doplňuje.

Skupina Č. 6. Nejde Tu o Zdraví, ale Něčí Zájmy. Příslušníci této skupiny jsou přesvědčeni, že celá vakcinace je byznys velkých farmaceutických firem, které na tom chtějí zbohatnout. Covid je pak podfuk a mediální bublina, sloužící politikům k udržení moci a participujícím firmám k obohacení.

Tito lidé pracují obvykle s jinými zdroji informací, věří fake news a hoaxům. Jde o jedince s potencionální nedůvěrou v systém a podléhajících konspiračním teoriím.

Komunikace s touto skupinou je obtížná – je zde nezbytná komunikační spolupráce vlády, která se zaměří na vyvracení fake news o očkování a na podrobné, vizuální a snadno pochopitelné vysvětlování informací o tom, jak věci a tím i očkování fungují.

Skupina Č. 7. Očkování Nedoporučil Lékař. Do této skupiny patří všichni pacienti s prokázanými, přesně definovanými kontraindikacemi k očkování, ale bohužel i celá řada pacientů od lékařů, kteří sami patří mezi antivaxery a nejsou schopni svůj postoj a přístup k pacientovi odclonit od vlastních antivaxerských názorů.

Komunikační strategie: zde by měla být komunikace zaměřena spíše na lékaře, kteří ze svých osobních důvodů očkování nedoporučují a jsou tak jeho osobní odpůrci. Vhodné jsou zde odborná školení přes IPVZ či ČLS. (Kulhánek & Michálková & Weinerová, 2021).

I v rámci našeho výzkumu jsme oslovili ty, kteří se ve sledované době zatím naočkovat nenechali. S mnohými z nich byly vedeny nestrukturované rozhovory, které jejich názory více objasnily. Do této skupiny patřili především antivaxeři, – jak ti nekonfliktní, tak i část z oněch “militantních”. Nemalou skupinu prezentovali však i nonvaxeři, kteří se dosud k očkování nerozhodli, nicméně pod vlivem určitých aspektů by o něm byli ochotni uvažovat. Proběhlá mediální vládní kampaň určitým způsobem ovlivnila celou populaci.

Na základě našeho dotazníkového šetření jsme zjistili, že 67 % respondentů mediální vládní kampaň nijak neoslovila, – mnohé z nich naopak v jejich anti-vakcinačních tendencích podpořila, či od očkování zcela odradila. Pouze 16 % dotázaných, kampaň k očkování z nějakého důvodu přiměla a 17 % se ještě stále nerozhodlo, jakou cestou se nakonec vydá – tzn., zda se v dohledné době naočkovat nechá, či nikoliv.

U skupiny byly také zjišťovány důvody, proč očkování dosud nepodstoupili? Nejčastější odpovědi na tuto otázku zachycuje tabulka a graf č. 1

Tabulka 1
Dotazníková Otázka  – Důvody, Proč Jsem se Nenechal/a Naočkovat?   
Poznámka. Získáno Z: Vlastní Zpracování

Graf 1
Dotazníková Otázka – Důvody, Proč Jsem se Nenechal/a Naočkovat? 
Poznámka. Získáno Z: Vlastní Zpracování

Tyto výsledky mohou být jednoznačnou odpovědí na proběhlou mediální kampaň a nezvládnutou strategickou komunikaci, která měla, zájem populace o vakcinaci, významně zvýšit. 

Z výzkumu tak vyplynulo, že mezi nejčastěji se vyskytující důvody, proč se oslovení respondenti ve zkoumaném období 1. 11. 2021 – 31. 3. 2022 ještě stále nenechali naočkovat, byly „obavy z nedostatečného prozkoumání vakcíny“. Tento argument lze obecně považovat, jako velmi hrubou, strategickou chybu vlády a odborných společností, které v dané době poskytovali minimum relevantních dat o účincích vakcíny na lidský organismus a tím pádem společnost zcela zanedbatelně edukovali v dané problematice. Zároveň nebyla dostatečně nastavená a vytvořená mediální obrana, proti šířícím se dezinformacím, které tak část populace mohly negativně ovlivnit.

Druhým nejčastějším důvodem, proč se neočkovat, byl „tlak ze strany vlády“. Zde lze opět spatřovat chybu strategické komunikace vlády, kdy většinová provakcinační kampaň byla nastavena výrazně negativně a restriktivně a z psychologického hlediska, spoustu potencionálních klientů odradila.

Další dva aspekty, které potenciální zájemce odradily a které byly zmiňovány u cca 36-38 % respondentů byly: „Plánuji graviditu, nebo jsem již těhotná“ a „Chci si vytvořit protilátky přirozeným promořením“. Problematika těhotných a plánujících graviditu, byla opět hůře zvládnutou komunikací České gynekologicko-porodnické společnosti, která poskytovala informace a edukovala pouze gynekology, jako poskytovatele péče, nicméně z pozice odborné společnosti nevedla žádnou z veřejných kampaní na podporu očkování u těhotných, a žen na graviditu se připravujících.

Komentář k odpovědím typu „Chci si vytvořit protilátky přirozeným promořením“, je v kontextu dnešních poznatků velmi problematická. Detaily imunogenity po proběhlém onemocnění přesahují rozsah tohoto článku, nicméně ve sledované době vysoké incidence nakažených, a na základě tehdejších poznatků, opět měla masivněji probíhat edukační kampaň, která by široké veřejnosti podrobně a srozumitelně vysvětlila účinky očkování na lidský organismus.

Zhruba 30% část respondentů uvedlo jako důvod „strach z nežádoucích účinků vakcíny“, – zvláště, a hlavně z postvakcinační trombózy a také to, že se „nepovažují za rizikovou skupinu“. První z uvedených důvodů je zcela pochopitelný – zde jednoznačně respondenti volili stylem menšího zla. U této skupiny lidí často převažuje strach z něčeho nového, který je současně podporován některými médii a také nejednoznačností komunikace významných veřejných činitelů a odborníků. V této skupině se může vyskytovat i tzv. anti-altruismus, kdy jedinec, obecně sám nechce riskovat, ale zároveň rád čerpá benefity pramenících z toho, že většina populace se naočkovat nechá.

Pokud se týká „rizikovosti skupin“ – do této kohorty patří obvykle mladší lidé bez rizikových komorbidit a kteří sami nevnímají koronavirus jako zdravotní problém. Důvodem jejich negativního přístupu k očkování je obvykle obranný mechanismus – racionalizace, kdy očkováním by si připustili závažnost situace, a naopak identifikace s „nerizikovou skupinou“ jim zvyšuje pocit bezpečí. V této souvislosti opět selhala strategická vládní i odborná komunikace, která tím, že definovala tzv., rizikové skupiny, vytvořila dojem, že všichni ostatní, kteří zmíněné parametry nesplňují, tak se mohou považovat za nerizikové. Zcela chyběl poukaz na mladé, – nerizikové zemřelé, či těžce postižené v rámci onemocnění Covid – 19, který by přiměl se zastánce této skupiny nad situací aspoň zamyslet.

Zbývající důvody jsou již uváděny u 10 a méně procent respondentů a souvisejí spíše s psychologickým profilem a typem osobnosti jedince. Sem často patří submisivní, důvěřivé a závislé typy osobností, lidi s nedostatečnou edukací v dané problematice, nebo ti, kteří se v daném problému neorientují vůbec a spoléhají na doporučení jiných.

Další výsledky výzkumu poukazují na to, že i po pod vlivem probíhající kampaně se názor většiny respondentů na očkování nezměnil, resp., že zůstává i nadále negativní a tím pádem se k očkování v dohledné době určitě nechystají.

Hlavním důvodem u většiny z nich (37,4 %), proč očkování dosud nepodstoupili, byla „obava z neprozkoumanosti vakcíny, nedostatku klinických studií a strach z vážných nežádoucích účinků“. Tento faktor svědčí znovu o nejednoznačnosti komunikace mezi odborníky a špatně zvládnuté strategické komunikaci z řad vlády a odborných společností, kteří se nezaměřili na vysvětlení podstaty očkování laické veřejnosti a postupovali spíše direktivním a behaviorálním stylem.

Dalším důvodem, s cca třetinovým zastoupením, byla „dosavadní motivační kampaň“. Tato kampaň byla z větší části vedena negativně a restriktivně a velkou část populace tato forma komunikace odradila, aniž by o pozitivech možného očkování vůbec začali uvažovat. Argumentovali většinou tím, že „pokud jsou k něčemu tlačeni, vytváří to u nich odpor, neochotu spolupracovat, upírá jim to svobodu a mají pocit manipulace k něčemu, k čemu se sami nerozhodli“. Nenechají se poté očkovat tzv. „z principu“. Do této skupiny často patří typy osobností, které mohou mít problémy s autoritami, neradi se nechají někým směřovat k cíli, se kterým se úplně neztotožňují a ve výsledku takovéto jednání a přístup považují za omezování vlastní svobody.

Cca 18 % respondentů se nenechalo naočkovat z důvodu již prodělaného Covidu a využívali tak zhruba 6měsíční imunity, kterou proti onemocnění v té době měli. Tento postup byl částečně podporován i odbornými společnostmi a na základě současných recentních poznatků je i preferován před očkováním. Lidé řadící se do této skupiny patří často mezi takové, kteří jeví větší nedůvěru ve zdravotnictví a současně mají pocit osobní výhry nad nemocí. Ve velkém procentu je ale tento pocit kombinován s obranou před úzkostí, a to selektivním výběrem informací. Jinými slovy – tato skupina respondentů raději zaujme postoj bezpečné imunity, opřený o selektivní výběr informací z médií, než by si připustili, že proděláním nemoci ještě nejsou zcela z obliga.

Minoritní část odpovědí byla zastoupena respondenty, kteří se situovali do kategorie „Jsem zvyklý(á), že pokud se k něčemu rozhodnu, tak už to neměním“ a „Jsem o své pravdě skálopevně přesvědčený(á)“. Do této skupiny patří obvykle lidé, kteří již delší dobu nevěří klasické medicíně, jsou spíše alternativně zaměření a sami se současně koronavirem necítí být ohrožení. Jedná se obvykle o radikální postoj, jiný systém hodnot a alternativní přístupy, ve kterém věcná, relevantní argumentace neobstojí.

Vyhodnocení

Z našeho výzkumu i oficiálně prezentovaných a zpracovaných dat MZČR, které nám ukazují na míru proočkovanosti a recipročně i na počty nenaočkovaných, nemůžeme jednoznačně odpovědět na otázku, zda strategická komunikace ovlivní, či neovlivní rozhodování tzv., antivaxerů (v širším slova smyslu). Žádná z oficiálních databází nerozlišuje ve skupině NEočkovaných ty, kteří vakcinaci a priori odmítají – (tzn., antivaxery v užším slova smyslu), dále ty, kteří se prostě jen, z jakéhokoliv důvodu naočkovat nenechali (tzv. nonvaxeři) a ty kteří mají kontraindikace, které jim očkování znemožňují.

Z našich dat vyplývá, že při správně vedené strategické komunikaci lze k očkování část, z původně neočkovaných, přimět – empiricky, a na základě četných polostrukturovaných a nestrukturovaných rozhovorů, je třeba zmínit, že se však ve většině případů jednalo o tzv. nonvaxery.

Negativně (a zvláště restriktivně) vedenou strategickou komunikací byla ovlivněna, a k očkování “donucena” malá část antivaxerů, kteří by se jinak sami o sobě nikdy naočkovat nenechali, nicméně pod hrozbou ztráty pracovních pozicí, či pod vlivem dalších socioekonomických restrikcí, tento proces podstoupili.

U poslední skupiny – tzv. “militantních” antivaxerů – jak dle výzkumu STEM, tak i z našich dat, jsme dospěli k názoru, že jakákoliv strategická komunikace – ať již její pozitivní, či negativní forma, pozbývá na významu. Tato skupina obyvatel je tvořena velkou částí osob s alternativním životním stylem, osob vyhledávajících dezinformační zdroje, či jinak osobnostně stigmatizovaných jedinců (dle agentury STEM cca 14% populace). Na základě dosavadních zkušeností z toho vyplývá, že nemá význam přesvědčovat tyto nepřesvědčené (resp., spíše nepřesvědčitelné) a je jednoznačně výhodnější a efektivnější zaměřit se na skupinu těch, kteří konstruktivní diskuzi neodmítají. Skupinu striktních antivaxerů strategická komunikace opravdu nijak pozitivně neovlivní a už vůbec nepřesvědčí, spíše naopak utvrdí v jejich anti-vaxerských tendencích a proklamacích a všeobecně situaci ještě více vyostří.

Bibliografie:

Adamovič, I. (10. 4. 2022). Antivaxeři neuznávají fakta a svůj názor kladou nad ně. Mají totiž vždycky pravdu. Forum 24. https://www.forum24.cz/antivaxeri-neuznavaji-fakta-a-svuj-nazor-kladou-nad-ne-maji-totiz-vzdycky-pravdu/

Bastlová, M. (29. 11. 2021). Naočkujte nás do svetru, slyší sestry u očkování. „A nadávky,“ říká jejich šéfka. Seznam Zprávy. Naočkujte nás do svetru, slyší sestry u očkování. „A nadávky,“ říká jejich šéfka – Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

Bastlová, M. (6. 12. 2021). Asi 14 % Čechů o očkování nepřesvědčíme. Zaměřte se na booster, radí expert. Seznam zprávy. www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-naockovane-male-deti-muze-jich-byt-tolik-co-teenageru-rika-expert-182692#utm_content=ribbonnews&utm_term=asi14%25&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz

Jícha, J. (8. 11. 2021). Komentář: Od epidemického zoufalství k naději. Očkování je altruismus. iDnes.cz. KOMENTÁŘ: Od epidemického zoufalství k naději. Očkování je altruismus – iDNES.cz

Kar. (8. 2. 2023). Odpůrce očkování často spojuje touha po zisku. Většina webů na šíření dezinformací vydělává, ukázala studie. ČT 24. https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3563651-odpurce-ockovani-casto-spojuje-touha-po-zisku-vetsina-webu-na-sireni-dezinformaci

Kulhánek, J. & Michálková, L. & Weinerová, J. (25. 11. 2021). Psychologické mapování skupin a hledání vhodné komunikační strategie. Bisop. https://www.bisop.eu/jak-lepe-komunikovat-s-lidmi-kteri-odmitaji-ockovani-proti-covid19/

Mikešová, M. (16. 11. 2021). Strach jako motivace k očkování? Sociolog Buchtík zmínil odmítače i hrozící rozpad společnosti. Blesk.cz. Martin Buchtík: Sociolog z MeSES o motivaci k očkování i odmítačích | Blesk.cz

Autor: Šárka Pavková, studentka LIGS University
Pod vedením: Bibiana Bátovská, lektorka LIGS University