Řízení a regulace investic na zelenou transformaci v EU

Klimatická změna se způsobená antropogenními emise se stává většinově celospolečensky uznávaným faktem, který se dotkne každého občana. A to buď přímo skrze dopady změněného klimatu, či nepřímo kvůli opatřením, jež budou vlády jednotlivých států postupně zavádět. Téma ochrany klimatu ale není pro světové lídry nic nového; po hlavičkou OSN se hovoří o nutnosti provádění naléhavých opatřen již minimálně od sedmdesátých let minulé století. Žel, výsledky zatím nejsou moc dobré, neb celosvětové emise stále rostou. A roste proto i naléhavost, se kterou je nutné k danému tématu přistupovat, což do svých politik začínají promítat zejména vyspělé ekonomiky, mezi které patří země sdružené v rámci Evropské unie. Aby však zaváděná opatření byla dostatečně efektivní, tak do nich musí být vtažen i soukromý investor skrze tzv. zelené finance.

---

Úvod

Jak moc je potřebné přesměrovávat finanční toky směrem k dlouhodobému udržitelnému investování a rozvoji lidské společnosti? Další zpřesňující odpověď na tuto otázku poskytuje každoroční zveřejňování hodnotící zprávy IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change).

I zatím poslední vydání této zprávy je určitým varovným signálem pro politiky po celém světě, který by měl přispět k naléhavosti nutných opatření, které je nutné přijmout k boji proti klimatickým změnám. Zpráva opět přináší vědecké důkazy o tom, že globální oteplování atmosféry, oceánů a pevniny je z velké části způsobeno lidskou činností. Pozorované zrychlování klimatických změn zvyšuje tlak na zavádění opatření ke snižování emisí skleníkových plynů v celosvětovém měřítku.

Je nutná ekologická transformace téměř všech částí našeho hospodářství, mimo jiné výroby a spotřeby energie, mobility, výroby a zemědělství. Obrovský objem potřebných investic je velmi obtížné vyčíslit vzhledem ke globální, multi sektorové povaze problému a nedostatku spolehlivých údajů. Nicméně odhady investic potřebných k dosažení přechodu na nízkouhlíkové technologie se pohybují v rozmezí od 1,6 bilionu USD do 3,8 bilionu USD ročně v letech 2016 až 2050, a to pouze pro investice do energetického systému na straně nabídky (IPCC, 2021). Přestože financování opatření v oblasti klimatu dosáhlo rekordní úrovně, financování stále zdaleka nedosahuje úrovně potřebné podle scénáře 1,5 °C (Buchner et al., 2019). Z celosvětového objemu financování opatření v oblasti klimatu ve výši 579 miliard USD (dvouletý průměr 2017/2018) poskytl soukromý sektor přibližně 326 miliard USD a veřejný sektor 253 miliard USD. Vzhledem k tomu hraje finanční sektor důležitou roli pro úspěšnou udržitelnou transformaci globální ekonomiky.

Evropská zelená dohoda stanoví, že EU bude do roku 2050 klimaticky neutrální (Evropská komise, 2019). Zamýšlená transformace EU bude vyžadovat obrovské investice z veřejného i soukromého sektoru. EU odhaduje, že jen do energetického systému bude do roku 2030 každoročně zapotřebí přibližně 350 miliard eur dodatečných investic, aby bylo možné splnit cíl snížení emisí o 55 % (Evropská komise, 2021b).

Evropská komise oznámila, že na financování Zelené dohody bude do zelené transformace evropského hospodářství investován celkem 1 bilion eur. Tyto prostředky budou mimo jiné získány v rámci víceletého finančního rámce (MFF) na období 2021-2027 a fondu EU příští generace (Next generation EU fund) v celkovém objemu 750 miliard eur. Přestože se jedná o velkou částku, zůstává obrovská mezera ve výši nejméně 2,5 bilionu EUR, kterou je třeba financovat převážně ze soukromého sektoru, k čemuž jsou zapotřebí vhodné regulační rámcové podmínky a pobídky pro další podporu investic do životního prostředí, sociálních věcí a správy věcí veřejných (ESG).

Tento článek ilustruje vzájemnou závislost mezi různými programy na ochranu klimatu a udržitelnými finančními aktivitami, které byly dosud v Evropské unii zavedeny. Klíčové regulační iniciativy, jako je nařízení o taxonomii, jakož i rámce pro zveřejňování informací a další aspekty regulace finančního trhu jsou vysvětleny v kontextu evropské strategie udržitelného financování. Nakonec jsou diskutovány některé chybějící prvky, které by mohly pomoci dále mobilizovat kapitál pro financování Evropské zelené dohody.

Evropské udržitelné finance

Vzhledem ke kritické roli finančního sektoru při poskytování dostatečného kapitálu se udržitelnému financování věnuje stále větší pozornost jak v akademickém výzkumu, tak ve finančním sektoru. Přední správci aktiv a investiční společnosti nabízejí finanční produkty ESG, které tvrdí, že zohledňují faktory udržitelnosti v průběhu celého investičního procesu. Ačkoli se však často používají jako zaměnitelné pojmy, je třeba přesně rozlišovat mezi udržitelnými financemi a zelenými financemi nebo financemi na ochranu klimatu.

Udržitelné financování označuje proces zohledňování aspektů ESG při rozhodování o investicích ve finančním sektoru. Environmentální hlediska mohou zahrnovat zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, jakož i zachování biologické rozmanitosti, prevenci znečištění a oběhové hospodářství (Evropská komise, 2021e; Berrou et al., 2019).

V kontextu udržitelnosti existují různé způsoby, jak definovat zelené financování (Evropská komise, 2017). Pro účely tohoto dokumentu je definováno zelené financování jako financování investic, které přinášejí environmentální přínosy, jako je snížení znečištění ovzduší, vody a půdy, snížení emisí skleníkových plynů, zlepšení energetické účinnosti a zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně. Tato definice je v souladu s nařízením o taxonomii a cíli evropské Zelené dohody a je také blízká definici, kterou uvedla Studijní skupina pro zelené financování skupiny G20 (2016), neboť zelené financování chápeme jako podmnožinu udržitelného financování. V tomto kontextu se klimatické financování vztahuje na financování veřejných a soukromých investic, jejichž cílem je podpora zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, a lze je proto považovat za podmnožinu zeleného financování (Hong et al., 2020).

Obr. 1 Interakce mezi politickými klimatickými plány a zeleným financováním ze soukromého sektoru

Obrázek 1 znázorňuje vývoj a vzájemné závislosti mezi iniciativami na ochranu klimatu v EU a odpovídajícími klíčovými prvky evropské strategie udržitelného financování (European Sustainable Finance Strategy), aby bylo zajištěno potřebné zelené financování. Komise EU zřídila skupinu odborníků na vysoké úrovni pro udržitelné financování, která předložila svou závěrečnou zprávu v roce 2018, a následně technickou skupinu odborníků (2020), která vypracovala podrobná doporučení k některým aspektům. Tato doporučení tvoří základ Evropského akčního plánu pro udržitelné financování (Evropská komise, 2018), který byl dopracován prostřednictvím Obnovené strategie udržitelného financování (Evropská komise, 2021a) a dubnového balíčku představeného na začátku letošního roku (Evropská komise, 2021d).

Význam taxonomie

K přesnému vymezení kritérií, která musí splňovat udržitelné nebo zelené investiční produkty, je zapotřebí přesný klasifikační systém. Taková taxonomie by měla podpořit rozhodování investorů, zabránit greenwashingu a pomoci nasměrovat kapitálové toky do udržitelných investic. Nařízení o taxonomii (nařízení (EU) 2020/852 o vytvoření rámce pro usnadnění udržitelných investic) vstoupilo v platnost 12. července 2020, ale mnoho podrobností je stanoveno prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci.

Nařízení o taxonomii rozlišuje šest environmentálních cílů, podle nichž lze hospodářské činnosti klasifikovat jako udržitelné. Za prvé, zmírňování změny klimatu zahrnuje činnosti, které přispívají ke snižování emisí skleníkových plynů v souladu s cíli Pařížské dohody, např. prostřednictvím většího využívání obnovitelných zdrojů energie. Zadruhé, přizpůsobování se změně klimatu se týká činností, které podstatně snižují nepříznivé dopady současné a očekávané budoucí změny klimatu na lidi nebo přírodu (např. zalesňování). Další environmentální cíle stanovené v nařízení o taxonomii se týkají udržitelného využívání a ochrany vodních a mořských zdrojů, přechodu na oběhové hospodářství, prevence znečištění a ochrany biologické rozmanitosti a ekosystémů.

Aby byla hospodářská činnost kvalifikována jako udržitelná, musí významně přispívat alespoň k jednomu z definovaných cílů ochrany životního prostředí a zároveň nezpůsobit žádnou významnou újmu (DNSH) žádnému z ostatních cílů. Kromě toho musí být splněna podrobná technická kritéria pro výběr (definovaná v aktech v přenesené pravomoci), aby bylo zajištěno, že bude dosaženo měřitelného pozitivního dopadu na příslušný cíl. V neposlední řadě musí příslušní účastníci trhu splňovat minimální požadavky na odpovědné řízení (např. směrnice OECD o nadnárodních podnicích a obecné zásady OSN pro podnikání a lidská práva).

Podle nařízení o taxonomii lze jako udržitelné klasifikovat tři typy hospodářských činností: činnosti, které přímo přispívají k dosažení stanovených cílů udržitelnosti, činnosti, které umožňují dosažení těchto cílů poskytováním technologií nebo služeb, a přechodné činnosti, které podporují přechod k ekonomice neutrální z hlediska emisí CO2, dokud nejsou k dispozici technologické alternativy. Nařízení o taxonomii se použila od 1. ledna 2022 pro cíle zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se změně klimatu a pro ostatní environmentální cíle od 1. ledna 2023.

 

První akt v přenesené pravomoci stanovil technická kritéria pro screening činností, které významně přispívají ke zmírňování změny klimatu nebo k přizpůsobování se změně klimatu (K(2021) 2800 v konečném znění, Climate Delegated Act). Platí od 1. ledna 2022 a vztahuje se na odvětví, která jsou zodpovědná za téměř 80 % přímých emisí skleníkových plynů v Evropě. Zahrnuje odvětví, jako je energetika, lesnictví, výroba, doprava a budovy. Akt v přenesené pravomoci o zbývajících čtyřech environmentálních cílech (the Environmental Delegated Act) musela Komise přijmout do 31. prosince 2021 a začne se používat od 1. ledna 2023.

Taxonomie je klíčovým prvkem evropské strategie udržitelného financování, protože ovlivňuje regulaci zveřejňování informací jak finančními institucemi, tak podniky, a také standard pro zelené dluhopisy. S ohledem na granularitu a přesnost definic udržitelných činností a technických kritérií, která je třeba splnit, je taxonomie EU ve srovnání s ostatními alternativami na trhu zdaleka nejpokročilejší (OECD, 2020).

Druhý pilíř strategie udržitelného financování se týká požadavků finančních institucí a podniků na zveřejňování informací, které investorům umožňují přijímat informovaná investiční rozhodnutí a poskytovat ostatním zúčastněným stranám informace týkající se udržitelnosti. Již nyní můžeme pozorovat, že portfolio manažeři z velkých firem spravujících aktiva a investičních fondů vyzývají představenstva kótovaných společností k zodpovězení otázek udržitelnosti, zejména proto, že v posledních letech roste poptávka po investičních produktech ESG. Podle nedávného průzkumu (Blackrock, 2020) mnoho investorů plánuje v příštích pěti letech zdvojnásobit svá aktiva spravovaná v rámci udržitelného rozvoje, přičemž “environmentální faktor” je pro většinu investorů jednoznačně považován za nejvyšší prioritu (88 %). Nicméně 53 % zúčastněných investorů uvedlo, že jednou z největších překážek větších investic do ESG je zatím špatná kvalita údajů o ESG. Z hlediska proměny rostoucího zájmu investorů ve skutečná investiční rozhodnutí je proto důležitý řádný regulační rámec pro nefinanční výkaznictví podniků i finančních institucí. Proto jsou nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování (Sustainable Finance Disclosure Regulation), směrnice o nefinančním výkaznictví (Non-Financial Reporting Directive) a nová směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (Corporate Sustainability Reporting Directive) důležitými součástmi úspěšného ekosystému udržitelného financování.

Nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování

Nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování (Sustainable Finance Disclosure Regulation, SFDR), které obecně platí od 10. března 2021, ukládá správcům aktiv a dalším účastníkům finančního trhu povinné zveřejňování informací o ESG (nařízení (EU) 2019/2088). SFDR je přímo použitelným nařízením, které rozšiřuje již existující požadavky na zveřejňování informací účastníky finančního trhu podle příslušných odvětvových právních předpisů (směrnice AIFMD, UCITS, Solventnost II, IDD a MiFID II). Nařízení SFDR vyžaduje, aby správci aktiv a finanční poradci zveřejňovali, jakým způsobem zohledňují rizika udržitelnosti ve svém investičním procesu. Dále musí zveřejnit hlavní nepříznivé dopady (PAI) na faktory udržitelnosti, které by mohlo mít investiční rozhodnutí nebo poradenství. Nařízení stanoví povinnosti zveřejňování informací o udržitelnosti pro finanční produkty a finanční poradce jak na úrovni subjektů, tak na úrovni produktů. Na úrovni subjektu nařízení SFDR vyžaduje, aby firmy zveřejňovaly informace o tom, jak subjekt začleňuje rizika udržitelnosti do svého procesu investičního rozhodování nebo finančního poradenství. Na úrovni produktů vyžaduje SFDR, aby firmy zveřejňovaly další informace v závislosti na cílech daného finančního produktu. To se týká všech produktů firmy, ať už jsou určeny k plnění cílů udržitelnosti, nebo ne. U produktů, které podporují environmentální nebo sociální charakteristiky, musí být uvedeny další informace o tom, jak jsou tyto charakteristiky naplňovány, včetně zveřejnění míry taxonomického souladu základních ekonomických činností (produkty podle článku 8). U produktů, které mají za cíl udržitelné investice, musí být uvedeno vysvětlení, jak je tohoto cíle dosaženo, a také dodatečné informace o souladu s nařízením o taxonomii (produkty podle článku 9). Zatímco požadavky v SFDR týkající se zveřejňování informací na úrovni subjektů platí od 10. března 2021 na základě zásady dodržuj nebo vysvětli, dodatečné podrobné zveřejňování informací na úrovni subjektů a produktů platí od 1. ledna 2022.

Akt v přenesené pravomoci o zveřejňování informací (K(2021) 4987 v konečném znění) na základě článku 8 nařízení o taxonomii specifikuje obsah, metodiku a prezentaci informací, které mají velké finanční a nefinanční společnosti zveřejňovat o podílu svých obchodních, investičních nebo úvěrových činností, které jsou v souladu s taxonomií EU. To se týká některých velkých institucí, které jsou povinny zveřejňovat nefinanční informace podle směrnice o nefinančním výkaznictví (Non-Financial Reporting Directive, NFRD). Pokud by NFRD byla pozměněna navrhovanou směrnicí o vykazování udržitelného rozvoje podniků, rozšířil by se okruh institucí, na které se vztahuje článek 8 nařízení o taxonomii. Nařízení o taxonomii stanoví klíčové ukazatele výkonnosti (KPI) týkající se obratu, kapitálových a provozních výdajů, které musí nefinanční společnosti zveřejňovat. Akt v přenesené pravomoci o zveřejňování stanoví přesné definice, metody výpočtu a požadavky na vykazování jednotlivých KPI. Nařízení o taxonomii však podobné ukazatele pro finanční instituce nedefinuje, protože smysluplné KPI do značné míry závisí na základním obchodním modelu.  

Proto zákon v přenesené pravomoci o zveřejňování informací stanoví konkrétní klíčové ukazatele výkonnosti týkající se udržitelnosti pro banky, správce aktiv, investiční podniky, pojišťovny a zajišťovny, aby investoři a další zúčastněné strany mohli posoudit podíl hospodářských činností, které daná finanční instituce vykonává v souladu s taxonomií. Správci aktiv a investiční podniky by proto měli zveřejňovat podíl investic, které uskutečnili v rámci taxonomicky sladěných ekonomických činností vyplývajících z jejich kolektivní i individuální správy portfolia. Hlavním ukazatelem výkonnosti úvěrových institucí bude ukazatel zelených aktiv, který ukazuje podíl expozic souvisejících s taxonomicky sladěnými činnostmi na celkových aktivech. Dále musí banky zveřejňovat alokaci svého obchodního portfolia a podíl svých příjmů z poplatků a provizí plynoucích z taxonomicky sladěných činností svých klientů. Podobné povinnosti mají i pojišťovny a zajišťovny, například zveřejňovat podíl taxonomicky sladěných upisovacích a investičních činností.

Vzhledem k rozsáhlým dodatečným požadavkům na podávání zpráv musí finanční i nefinanční podniky zavést tyto požadavky postupně. Od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2022 budou nefinanční podniky zveřejňovat pouze podíl taxonomicky sladěných údajů. ekonomických činností na jejich celkovém obratu, kapitálu a provozních výdajích doplněné o některé další kvalitativními informacemi relevantními pro toto zveřejňování. Podrobnější informace informace mohou být zveřejňovány od 1. ledna 2023. V podobným způsobem musí finanční instituce zveřejňovat taxonomické údaje. přizpůsobený podíl jejich obchodů od 1. ledna 2022. do 31. prosince 2023. Podrobnější povinnosti zveřejňování platí od 1. ledna 2024 nebo pro některé části od 1. ledna 2026.

Směrnice o nefinančním výkaznictví

Nařízení o SFDR a nařízení o taxonomii, včetně jejich aktů v přenesené pravomoci, je třeba vnímat ve spojení s již zavedenými požadavky na nefinanční výkaznictví. Od roku 2017 jsou větší evropské společnosti a finanční instituce orientované na kapitálový trh povinny vykazovat určité nefinanční aspekty svých obchodních činností. Směrnice o nefinančním výkaznictví (NFRD, směrnice 2014/95/EU) stanovila pravidla pro zveřejňování nefinančních informací pro některé velké společnosti s cílem zvýšit jejich transparentnost v otázkách souvisejících s udržitelností. Společnosti orientované na kapitálový trh, banky, pojišťovny a další větší nekótované firmy s více než 500 zaměstnanci musí podávat zprávy zejména o záležitostech týkajících se životního prostředí, zaměstnanců, dodržování lidských práv a protikorupčních otázek. Společnosti musí zveřejnit dopad svých obchodních aktivit na tyto záležitosti a způsob, jakým pracují na dosažení nefinančních cílů v každé z těchto oblastí. Kromě toho jsou důležitými oblastmi pro podávání zpráv rizika, která podnikání společnosti přináší pro životní prostředí, a také rizika, kterým je společnost vystavena. Mnoho společností využívá pokyny poskytované iniciativou Global Reporting Initiative a doporučení iniciativy OSN Global Compact. Komise zveřejnila právně nezávazné pokyny, které mají společnostem pomoci provádět požadavky na zveřejňování jasným, konzistentním a srovnatelným způsobem, a to jak pro informace týkající se klimatu (C(2019) 4490 final), které jsou v zásadě v souladu s doporučeními pracovní skupiny pro zveřejňování finančních informací týkajících se klimatu (FSB, 2017), tak pro ostatní nefinanční aspekty (C(2017) 4234 final).

Směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků

Objevuje se kritika, že pouze malá část podniků musí splňovat požadavky NFRD a že zveřejňované informace často nejsou dostatečně relevantní nebo podrobné, aby investoři mohli začlenit informace o udržitelnosti do svého investičního procesu (např. Umweltbundes amt, 2021). Dne 21. dubna 2021 přijala Komise návrh směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (COM(2021) 189 v konečném znění), která rozšíří rozsah podávání zpráv o udržitelnosti na všechny větší podniky. Kromě toho má rozšířit a prohloubit obsah vykazování udržitelnosti, který bude harmonizován a sladěn s požadavky stanovenými v nařízení o taxonomii a SFDR. Struktura, obsah a formát zpráv o udržitelnosti budou standardizovány a podrobnější, aby se usnadnila srovnatelnost a externí hodnocení rizik udržitelnosti. Vzhledem k tomu, že vykazované informace budou součástí zprávy vedení, bude povinné alespoň omezené ujištění (audit) třetí stranou. Návrhy standardů vypracuje Evropská poradní skupina pro finanční výkaznictví na základě práce zavedených iniciativ, jako je Globální iniciativa pro výkaznictví, Rada pro standardy udržitelného účetnictví, Mezinárodní rada pro integrované výkaznictví nebo Rada pro standardy zveřejňování informací o klimatu. Pokud budou právní předpisy dokončeny v první polovině roku 2022, mohl by se nový soubor standardů pro vykazování pro společnosti vztahovat na zprávy zveřejněné v roce 2024, tedy na účetní rok 2023.

Normy pro zelené finanční produkty

Výše uvedené regulační iniciativy na zlepšení zveřejňování informací o udržitelnosti připravují půdu pro vytvoření mostu mezi podnikatelskými aktivitami v “reálné ekonomice” a produkty/službami ve finančním sektoru. Vývoj standardů pro “zelené” finanční produkty může podpořit další rozvoj segmentů finančního trhu zaměřených na ESG tím, že investorům pomůže identifikovat produkty, které splňují například nízkouhlíková kritéria. Pokud se důvěra investorů v důvěryhodnost takových standardů časem zvýší, mohly by se snížit překážky pro investice a transakční náklady. Pro důvěryhodný boj proti greenwashingu je nezbytný přísný dohled odpovědných orgánů nad odvětvím správy aktiv, aby bylo zajištěno neustálé plnění ekologických vlastností produktů a požadavků na podávání zpráv. Důležitým příkladem je evropský standard pro zelené dluhopisy, který je prvním krokem k širšímu spektru zelených finančních produktů (Evropská komise, 2021f). Projekt na vytvoření ekoznačky EU pro maloobchodní finanční produkty by mohl usnadnit zejména rozhodování o udržitelných investicích pro drobné investory (Evropská komise, 2021c).

Evropský standard pro zelené dluhopisy

Trh se zelenými dluhopisy nadále zaznamenává silný růst, zejména v posledních pěti letech, s odhadovaným celkovým objemem emisí ve výši 270 miliard USD, což představuje složenou roční míru růstu 60 % od roku 2015 (Jones, 2021). Aby se zamezilo greenwashingu, bylo stanoveno několik tržních standardů, z nichž se v Evropě zatím hojně využívají Zásady zelených dluhopisů formulované Mezinárodní asociací pro kapitálový trh. Spíše než přesné klasifikační schéma však tyto zásady poskytují zejména příkladný seznam zelených aktivit vhodných pro financování prostřednictvím zelených dluhopisů.

Proto má evropský standard pro zelené dluhopisy (COM(2021) 391 v konečném znění) vytvořit dobrovolný evropský standard vysoké kvality, který bude k dispozici všem emitentům (soukromým i státním v EU i mimo ni) a který pomůže financovat udržitelné investice. Aby se překonaly nedostatky stávajících tržních označení, musí dluhopisy, které se kvalifikují jako zelené podle evropského standardu, splňovat mimo jiné následující kritéria: Finanční prostředky získané z dluhopisu musí být plně alokovány na hospodářské činnosti, které jsou udržitelné podle nařízení o taxonomii. Kromě toho musí emitent každoročně podávat zprávu o využití finančních prostředků ve zprávě o alokaci evropských zelených dluhopisů. Dodržování standardů musí být sledováno externími hodnotiteli, kteří jsou registrováni a dohlíženi Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy. Externí hodnotitelé zveřejňují přehledy využití výnosů před emisí a po emisi. Kromě toho musí být alespoň jednou v průběhu splatnosti dluhopisu vypracována zpráva o dopadech evropských zelených dluhopisů na životní prostředí, která se týká pozitivních a potenciálně negativních dopadů činností na životní prostředí. Tato přísná kritéria mají podpořit integritu trhu tím, že zamezí greenwashingu, posílí důvěru investorů a transparentnost emitenta.

Nažízení EU o nízkouhlíkových referenčních hodnotách

Trh se zelenými dluhopisy nadále zaznamenává silný růst, zejména v posledních pěti letech, s odhadovaným celkovým objemem emisí ve výši 270 miliard USD, což představuje složenou roční míru růstu 60 % od roku 2015 (Jones, 2021). Aby se zamezilo greenwashingu, bylo stanoveno několik tržních standardů, z nichž se v Evropě zatím hojně využívají Zásady zelených dluhopisů formulované Mezinárodní asociací pro kapitálový trh. Spíše, než přesné klasifikační schéma, však tyto zásady poskytují zejména příkladný seznam zelených aktivit vhodných pro financování prostřednictvím zelených dluhopisů.

Proto má Evropský standard pro zelené dluhopisy (European Green Bond Standard, COM(2021) 391 v konečném znění) vytvořit dobrovolný evropský standard vysoké kvality, který bude k dispozici všem emitentům (soukromým i státním v EU i mimo ni) a který pomůže financovat udržitelné investice. Aby se překonaly nedostatky stávajících tržních označení, musí dluhopisy, které se kvalifikují jako zelené podle evropského standardu, splňovat mimo jiné následující kritéria: Finanční prostředky získané z dluhopisu musí být plně alokovány na hospodářské činnosti, které jsou udržitelné podle nařízení o taxonomii. Kromě toho musí emitent každoročně podávat zprávu o využití finančních prostředků ve zprávě o alokaci evropských zelených dluhopisů (European Green Bond Allocation Report). Dodržování standardů musí být sledováno externími hodnotiteli, kteří jsou registrováni a dohlíženi Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy. Externí hodnotitelé zveřejňují přehledy využití výnosů před emisí a po emisi. Kromě toho musí být alespoň jednou v průběhu splatnosti dluhopisu vypracována zpráva o dopadech evropských zelených dluhopisů na životní prostředí, která se týká pozitivních a potenciálně negativních dopadů činností na životní prostředí. Tato přísná kritéria mají podpořit integritu trhu tím, že zamezí greenwashingu, posílí důvěru investorů a transparentnost emitenta.

Nažízení EU o nízkouhlíkových referenčních hodnotách

Referenční hodnoty hrají na finančních trzích důležitou roli, neboť slouží jako referenční bod pro oceňování finančních nástrojů a transakcí, např. na úvěrových trzích, trzích s vlastním a dluhovým kapitálem a na trzích s deriváty různých tříd aktiv. Referenční hodnoty se také používají k měření výkonnosti finančních nástrojů a ke stanovení finančních závazků vyplývajících z finančních smluv. Pro efektivní fungování referenčních hodnot je proto zásadní vysoká úroveň transparentnosti a kvality podkladových metodik a údajů. V EU stanoví regulační rámec pro správce referenčních hodnot nařízení o referenčních hodnotách, které je platné od 1. ledna 2018 (nařízení (EU) 2016/1011). Nařízení vyžaduje zveřejňování prohlášení o referenčních hodnotách, aby uživatelům pomohlo pochopit oblast použití a metodu výpočtu referenční hodnoty, jakož i spolehlivost vstupních údajů a jejich náchylnost k manipulaci. Dále je třeba zavést vhodné řídicí a kontrolní procesy, aby se zabránilo střetu zájmů a zajistila se ochrana spotřebitelů a investorů. Vzhledem k tomu, že mnoho institucionálních i retailových investorů investuje do referenčních portfolií, je důležité zavést regulované referenční hodnoty pro udržitelné investice, aby se přilákaly další kapitálové toky do zelených investic.

Dne 27. listopadu 2019 bylo změněno nařízení o referenčních hodnotách s cílem zavést referenční hodnoty EU pro přechod na změnu klimatu, referenční hodnoty EU sladěné s Pařížskou dohodou a zveřejňování informací o referenčních hodnotách v souvislosti s udržitelností (nařízení (EU) 2019/2089), které vstoupilo v platnost 10. prosince 2019. Nařízení v přenesené pravomoci ((EU) 2020/1816 a (EU) 2020/1817) pro zveřejňování informací o ESG vstoupila v platnost 23. prosince 2020. Zavedení těchto referenčních hodnot má usnadnit investice do diverzifikovaných portfolií ESG s aktivy od emitentů, kteří se zavázali k cestě dekarbonizace, a to zvýšením transparentnosti a srovnatelnosti.

Referenční hodnota EU pro přechod na změnu klimatu je referenční hodnota, jejíž podkladová aktiva jsou vybrána, vážena nebo vyloučena takovým způsobem, že výsledné referenční portfolio je na trajektorii dekarbonizace. Benchmark EU sladěný s Paříží označuje referenční portfolio, jehož emise uhlíku jsou v souladu s cíli Pařížské dohody, aniž by výrazně poškodily jiné cíle ESG. Za tímto účelem se dekarbonizační trajektorií rozumí měřitelná, vědecky podložená a časově ohraničená trajektorie směřující k souladu s cíli Pařížské dohody. Je třeba poznamenat, že dekarbonizace zahrnuje emise uhlíku přímo generované příslušným subjektem (rozsah 1), emise ze spotřeby nakupované elektřiny, páry nebo jiných zdrojů energie (rozsah 2) a všechny nepřímé emise, které vznikají v hodnotovém řetězci vykazující společnosti (rozsah 3).

Správci těchto nízkouhlíkových referenčních hodnot musí zveřejnit metodu výpočtu příslušné referenční hodnoty, jakož i metodiku výběru, vážení a vyloučení podkladových aktiv. Dále musí být zveřejněno, jak byly měřeny emise uhlíku podkladových aktiv, jejich příslušné hodnoty, celková uhlíková stopa referenční hodnoty a typ a zdroj použitých údajů. Administrátoři ESG benchmarků musí ve svých prohlášeních o benchmarku poskytnout podrobné informace o tom, zda a jak jsou v každém benchmarku zohledněny faktory ESG. Kromě toho nařízení v přenesené pravomoci předepisují používání zvláštních šablon pro zveřejňování informací, aby se zajistily standardizované formáty a usnadnila se srovnatelnost pro investory. Zahrnuje výhledovou, meziroční trajektorii dekarbonizace a míru, do jaké bylo od vytvoření v průměru ročně dosaženo trajektorie dekarbonizace podle IPCC (1,5 °C bez překročení nebo s omezeným překročením).

Změny předpisů o finančním trhu

Dne 21. dubna 2021 bylo přijato několik změn nařízení o finančním trhu (tzv. dubnový balíček) s cílem zajistit, aby investiční poradci projednávali preference klientů ohledně udržitelných investičních produktů, vyjasnili povinnosti finančních podniků při posuzování rizik udržitelnosti investic a nutnosti zohlednit faktory udržitelnosti při navrhování finančních produktů. Očekává se, že tato opatření pomohou zabránit greenwashingu finančních produktů. Proto byly změněny důležité předpisy o finančním trhu, jako je směrnice o subjektech kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, směrnice o správě alternativních investic, směrnice o distribuci pojištění, směrnice Solventnost II a směrnice MiFID II. Tyto změny by měly vstoupit v platnost do října 2022 (Evropská komise, 2021d).

Další využitelné možnosti

Strategie EU pro udržitelné financování významně zlepšila regulační rámec pro finanční produkty ESG zavedením přesné taxonomie, zvýšením transparentnosti pro podniky i finanční instituce a změnou předpisů pro finanční trh. Vzhledem ke zjevné nutnosti urychlit realizaci evropské Zelené dohody by však měly být projednány další finanční pobídky na podporu zelených investic. Jedním z aspektů by mohlo být zavedení daňových pobídek pro zelené investice v podnikovém sektoru. Ty by mohly být poskytovány například povolením zrychlených odpisových plánů pro zelené kapitálové výdaje v průmyslovém sektoru.

Dalším prvkem snahy o účinnější sladění podnikatelských aktivit s cíli v oblasti ochrany klimatu by mohl být požadavek, aby odměňování vrcholového managementu bylo vázáno na konkrétní cíle snižování emisí skleníkových plynů. Ačkoli kritéria ESG již hrají roli při odměňování členů představenstva v řadě větších, převážně veřejně obchodovaných společností, stanovení cílů je často velmi vágní, má pouze kvalitativní povahu a celkově menší význam ve srovnání s klíčovými ukazateli výkonnosti, které měří finanční výkonnost společnosti. Proto by se mělo uvažovat o změně vyváženosti relativního významu finančních a nefinančních cílů, přičemž finanční cíle by měly být jasně zaměřeny na cíle v oblasti životního prostředí. Jednou z možností by mohlo být využití technických kritérií screeningu taxonomie k jasnému vymezení cílů a odpovídajících metrik pro měření environmentální výkonnosti managementu.

Velmi kontroverzní prvek se týká zavedení “zeleného podpůrného faktoru” do bankovních předpisů tak, aby se banky nemusely při poskytování úvěrů vynakládat tolik kapitálu. zelených úvěrů. Propagátoři takové iniciativy doufají, že banky půjčky přispěly více než dosud k urychlení růstu ekonomiky. k přechodu na klimaticky neutrální ekonomiku. V důsledku toho, zelené úvěry by byly považovány za méně rizikové než úvěry s vyššími emisemi uhlíku. “hnědé” úvěry, což by v konečném důsledku mohlo vést ke snížení emisí oxidu uhličitého. k nižším nákladům na financování zelených investic. Takovéto zelený podpůrný faktor by v podstatě znamenal odklon od zelených úvěrů. od zásadně rizikové regulace kapitálu požadavků na banky a další finanční instituce, které byla zavedena v důsledku finanční krize.

Za posledních deset let přispěly různé regulační iniciativy k mnohem silnějšímu a odolnějšímu finančnímu sektoru a tento pokrok by neměl být ohrožen. Přesto by bylo přínosné dozvědět se více o dopadu klimatického rizika na riziko selhání společností z různých odvětví a zeměpisných oblastí a o tom, jak začlenit klimatické riziko do současných modelů, které měří úvěrová, tržní a operační rizika. Zatím neexistují empirické důkazy o tom, že zelené expozice jsou méně rizikové než ostatní. Navíc je sporné, zda by takový zelený podpůrný faktor měl zásadní vliv na rozhodování bank o úvěrech (Dankert et al., 2018).

Myšlenka “zelené značky” by se mohla uplatnit nejen na dluhopisy, ale i na další finanční produkty, jako jsou akcie, úvěry nebo cenné papíry kryté aktivy. V neposlední řadě by se mělo zvážit také začlenění faktorů ESG do struktury hlavních benchmarků akciových trhů (Brühl, 2020).

Autor článku: Jan Vopařil

Reference

Berrou, R., Dessertine, P., Migliorelli, M. (2019), An Overview of Green Finance

Blackrock (2020), Sustainability goes mainstream,  Global Sustainable Investing Survey.

Buchner, B., Clark, A., Falconer, A., Macquarie, R., Meattle, C. (2019), Global Landscape of Climate Finance, Climate Policy Initiative.

Dankert, J., L. van Doorn, Reinders, H. (2018), A Green Supporting Factor — The Right Policy?

European Commission (2018), Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, The European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions, Action Plan: Financing Sustainable Growth, COM(2018) 97 final.

European Commission (2019), The European Green Deal, COM(2019) 640 final.

European Commission (2021 a, b, c, d), Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, The European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions, Strategy for Financing the Transition to a Sustainable Economy, COM (2021) 390 final.

European Commission (2021f), Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on European green bonds, COM (2021) 391 final.

Hong, H., Karolyi, A. (2020), Climate Finance, The Review of Financial Studies.

Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC, 2021), Climate Change 2021: The Physical Science Basis, Contribution of Working Group I to the Sixth Assessment Report.

Technical Expert Group (2022), Taxonomy: Final report.