Právo na život v Mongolsku

Popravě a odsouzení k trestu smrti doposud dennodenně čelí lidé na celém světě. Mongolsko patřilo ještě v roce 2007 k zemím s nejvyšším počtem poprav. Krátce po nástupu klíčové postavy mongolské demokratické revoluce Tsakhiagiin Elbegdorje do prezidentského úřadu bylo v Mongolsku v roce 2010 zavedeno moratorium na trest smrti, který byl o pět let později z trestního řádu zcela vyřazen. Stalo se tak navzdory přetrvávajícímu většinovému mínění veřejnosti nakloněnému trestu smrti a praktické absenci historie země bez poprav, která zavedení moratoria a zrušení trestu smrti zpravidla předchází. S využitím metod psaní deskripce, komparace, analýzy, syntézy, explanace či dedukce se v článku rozebírají důvody vedoucí ke zrušení trestu smrti v Mongolsku s přihlédnutím k vnějším okolnostem a vlivům, stejně jako tradicím a zvykům Mongolů. Článek se dále zamýšlí nad pravděpodobností znovuzavedení trestu smrti do trestního řádu Mongolska vzhledem k ponechané možnosti jeho udělení za nejzávažnější trestné činy v Ústavě, a to v kontextu její politické situace a ve světle lidskoprávního profilu, který země za posledních více než deset let, jež od přijetí moratoria uplynuly, získala.

Úvod

Ještě na počátku 21. století se Mongolsko řadilo k zemím s nejvyšším počtem trestů smrti na počet obyvatel. V Mongolsku byl, podobně jako v dalších asijských zemích jako Vietnam, Čína, Malajsie nebo Singapur doposud je, trest smrti vykonáván v režimu utajení. Počty popravených osob tak zůstávají pouze indikativní a příbuzní odsouzených k trestu smrti nemají informace o datu popravy či o jejím provedení. A protože ostatky popravených vězňů nebyly vráceny rodinám, nebyly zveřejněny ani podrobnosti ohledně nakládání s nimi, vč. umístění hrobů. Údaje o počtu poprav vztahující se k roku 2007, které nabízí organizace Amnesty International, hovoří v případě Mongolska o 45 osobách. V té době počet jeho obyvatel dosáhl 2 593 818.[1] V témže roce bylo ve Vietnamu s populací 85 419 587 popraveno více než 25 osob a v Číně obývající 1 345 993 890 osob mělo dojít přibližně k 470 a více popravám.[2] I přes absenci přesných údajů Mongolsko v uvedeném přehledu co do aplikace trestu smrti vychází v procentním vyjádření nejhůře. V roce 2008 však již v Mongolsku byla provedena údajně pouze jedna poprava.[3] Informace týkající se výkonu tohoto trestu smrti, stejně jak těch předchozích, podléhají státnímu tajemství.

Když byl v roce 2009 do prezidentského úřadu zvolen kandidát Demokratické strany Elbegdorj Tsakhia (Tsakhiagiin Elbegdorj), hned v roce 2010 vyhlásil na trest smrti moratorium, a to i proti tehdejšímu většinovému veřejnému mínění. Mongolsko trest smrti poprvé zrušilo již v padesátých letech za běžné zločiny, vč. vraždy. V reakci na veřejnou poptávku jej však obnovilo po pouhých 10 měsících. Když však rok po zavedení moratoria v roce 2011 provedla mongolská vláda ve spolupráci s neziskovou organizací Sdružení na ochranu práva na život veřejný průzkum ohledně postojů Mongolů k trestu smrti, ukázalo se, že většina z dotázaných již zrušení trestu smrti podporuje, neboť „poprava nevinných lidí je neodvolatelná”.[4] Sama mongolská vláda na Valném shromáždění OSN v roce 2007 při hlasování o rezoluci volající po celosvětovém moratoriu na trest smrti a jeho zrušení abstenovala[5] a v roce 2008 u téže rezoluce hlasovala proti jejímu přijetí.[6] V roce 2015 při druhém mandátu prezidenta Elbegdorje Mongolsko přistoupilo na úplné zrušení trestu smrti. V červenci 2017 pak s ročním odkladem vstoupily v platnost příslušné revize trestního zákoníku a trestního řádu Mongolska zbavené institutu trestu smrti. Až doposud však, a to i po novelizaci Ústavy v roce 2019, zůstává v platnosti původní znění ustanovení čl. 16 (1), který možnost trest smrti udělit obsahuje. V době ústavní reformy však již prezidentský úřad nezastával Elbegdorj, ale současný prezident Khaltmaagiin Battulga, sám zastánce trestu smrti, jakkoliv i jej nominovala Demokratická strana.

Článek se snaží pochopit a analyzovat důvody, které vedly ke zrušení trestu smrti v Mongolsku, jež prakticky do poslední chvíle tresty smrti udílelo, přičemž aplikaci institutu trestu smrti předcházelo pouze necelé jednoroční období jeho nevyužívání, a sama mongolská veřejnost trest smrti do té doby v zemi spíše podporovala. Dále se zamýšlí nad otázkou, zdali si Mongolsko zachováváním původního znění Ústavy v otázce možnosti udělení nejvyššího trestu ponechává otevřenou cestu k tomu, aby se k dřívější praxi udílení trestu smrti mohlo případně vrátit, a jak k tomu nahrávají nebo naopak brání okolnosti jako geografie země, národní tendence, kulturní postoje, pozice Mongolska v asijském regionu, úroveň jeho lidskoprávních závazků či politická situace.

Vývoj trestního práva v Mongolsku a zahraniční vlivy

Za vlády slavného mongolského vůdce Čingischána a jeho následovníků ve 12. a 13. století byl v Mongolsku zaveden jednoduchý systém trestů tzv. Velké Jasy („Ikh Zasag“), přičemž tresty byly smrt, bičování a vyhnanství. Trestní právo této epochy se vyznačovalo přísností. Hlavním a nejběžnějším trestem byla smrt. Trest smrti byl používán k udržení moci chána a k vymáhání vojenských předpisů. Smrt byla také trestem za závažné zločiny, jako vražda, sodomie a rozsáhlé krádeže, jakož i pro takové činy, jako úmyslná lež nebo močení do vody nebo popela. Zákoník Velká Jasa však připouštěl za trest smrti náhradu výkupným; tresty zmrzačením nebyly známy. Čingischán dále zavedl úřad generálního soudce, tomu však byly překládány pouze  případy velkého významu, které byly řešeny správním rozhodnutím u Chánova soudu. V mnoha případech in flangrante delicto bylo Mongolům dovoleno vzít zákon do svých rukou a vykonat soud v souladu s předsudky a krutými zvyky té doby.[7] Počínaje rokem 1260 dobyli Mongolové Čínu, byla ustavena Jüanská říše a v roce 1320 publikována Souhrnná sbírka zákonů Velké Jüanské říše, čímž došlo k prvnímu prolínání mongolského a čínského práva.[8]

V průběhu 17. až 20. století to bylo naopak Mongolsko, které na více než 200 let upadlo pod mandžuskou nadvládu čínské dynastie Qing. V uvedeném období se propojení mongolského a čínského práva dále prohloubilo, jak je patrné ve Sbírce mongolských zákonů vydané v roce 1789 nebo v pozdější sbírce zákonů z roku 1815.[9] Protože však oba právní systémy vzešly z protikladných kultur, byly i jejich systémy zcela odlišné. Čínské právo vycházelo z usedlého, zemědělského způsobu života, zatímco právo Mongolů vyplynulo z kočovného, ​​pasteveckého hospodářství.

V následném období počínající čínské nadvlády Mongolům vládl Velký chán, který sídlil v tehdejším hlavním městě Mongolska Karákorum. Jeho vláda však postupně nabírala podobu apanáže, jeho role ve smyslu vlády se stala takřka nulová a mongolské kmeny se postupně vracely ke svým původním obyčejům. V zemi platil  od roku 1640 soubor „Mongolsko-Oiradských nařízení“. Pokud jde trestní právo, trest smrti byl udělován zřídkakdy. Nejběžnějšími tresty byly pokuty hrazené majetkem či dobytkem, nebo bičování.[10] V 18. až počátku 20. století již trestní právo podléhalo silnému čínskému vlivu, mučení bylo běžným vyšetřovacím postupem a široce uplatňovaný trest smrti získal vícero podob. Některé tresty se pak zcela vymykaly mongolským reáliím, jako například hrozba trestu za vypálení domů, které v té době v Mongolsku vůbec nebyly, nebo za hanobení hrobů, i když Mongolové své mrtvé zřídkakdy pochovávali.[11]

Ještě v 19. a 20. století lze v Mongolsku nalézt dobře zachovaný projev právních principů způsobu života, kterým moderní evropské a americké národy prošly před více než tisíci lety. Setkáváme se zde nejenom s patriarchálním způsobem života, který předcházel naší době, ale s ještě starším obdobím matriarchátu. Nicméně i po roce 1911, kdy se Mongolové postavili čínské mocnosti, přetrvával vliv čínského práva a aplikace krutých trestů.[12] Když 11. 7. 1921 získalo Mongolsko (Vnější Mongolsko v čínském vnímání) plnou nezávislost na Číně, zůstal formální hlavou státu v roce 1911 zvolený Bogdgegén, oficiální hlava buddhismu v Mongolsku. Jeho pravomoci se však omezily na církevní záležitosti, zatímco mongolská politická, státní a soudní správa stále více podléhala vlivu Ruska, později Sovětského svazu, druhého ze dvou mongolských sousedů.[13] Mongolsko nicméně dosáhlo určité svobody, která umožnila provést transformaci právního řádu.[14]

Ve 20. století se socialistický právní řád Mongolska odlišoval od ostatních zemí této skupiny díky rozsáhlému uplatnění legislativních vzorů Sovětského svazu ve své kočovné společnosti s málo rozvinutým průmyslem. Trestní zákoník a trestní řád Mongolska, stejně jako občanský zákoník, částečně rodinné a pracovní právo a také Mongolská Ústava z roku 1924 byly významně inspirovány sovětským právem. Přes vlivy sousedních států si Mongolové dokázali udržet svůj jazyk, náboženství a kulturu, což se tehdy projevilo mimo jiné k návratu k mírnému přístupu k trestům za kriminalitu.[15] V roce 1960 byla přijata nová Ústava a v roce 1961 nový trestní zákoník, kterým byl nahrazen zákoník z roku 1942.[16]

Trestní zákoník z roku 1961 zachoval trest smrti pro 8 druhů zločinů: zrada; špionáž; politická vražda; politická vražda zástupce cizího státu; ničení;[17] úkladná vražda za přitěžujících okolností; znásilnění obzvláště nebezpečným recidivistou vedoucí ke ztrátě na životě nebo těžkému ublížení na zdraví, nebo znásilnění nezletilé osoby; pokus o vraždu pracovníka milice [policejního úředníka] nebo dobrovolníka milice. Tato ustanovení umožňovala udělení trestu smrti v řadě případů, kdy trestný čin nezahrnoval ztráty na životech. Trest smrti se nevztahoval na osoby ve věku do 18 nebo nad 60 let. K usmrcení docházelo zastřelením. Každý odsouzenec měl 10 dní od vynesení rozsudku právo na odvolání k Nejvyššímu soudu a v případě potvrzení rozsudku dalších 10 dní na podání žádosti o milost k předsednictvu Velkého lidového churalu a po zřízení úřadu prezidenta republiky v září 1990 k prezidentovi. Rozsudky mohly být změněny na 20 let vězení, což byla maximální lhůta odnětí svobody.[18]

Na jaře roku 1989 proběhly v Číně revoluční masové protesty a manifestace za politické změny a demokratizací země. Politickou, ekonomickou a společenskou agónii zažíval od poloviny 80. let rovněž Sovětský svaz, druhý ze dvou sousedů Mongolska.[19] V 80. letech bylo Mongolsko stále ještě jednou z nejuzavřenějších zemí socialistického bloku, kdy byly na jeho území po vzoru sovětských gulagů udržovány vězeňské tábory a nápravné výchovné, rehabilitační a socializační instituce pro nezletilé pachatele. Když pak přišel revoluční rok 1989, mongolská vláda a straničtí vůdci se přestali ve světle vývoje v sousedních státech tolik bát zastrašování ze strany jejich vůdců. Přistoupili na snižování počtu vojenských útvarů a vojenského vybavení a začali se více věnovat podpoře slabé ekonomiky a dosazování povolanějších odborníků na vymáhání práva s cílem zamezit především ekonomické kriminalitě.[20]

Trestní právo a právo na život v demokratickém Mongolsku

Právo na život je v Mongolsku garantováno Ústavou v Hlavě II. čl. 16 (1). Záruku práva na život však Ústava omezuje tvrzením, že: „Zbavení lidského života je zakázáno, pakliže trest smrti nebude uložen na základě řádného rozsudku soudu za nejzávažnější trestné činy tak, jak předepisuje mongolský trestní zákoník“. Uvedené omezení záruky práva na život a podmíněná možnost trest smrti uložit se tak jeví jako zajímavost, nebo spíše anachronismus vzhledem k tomu, jak zásadní revizí Ústava Mongolska prošla v roce 2019. Ona ústavní podmíněnost však již od roku 2017 postrádá potřebnou oporu v trestním právu. V návratu k trestu smrti pak Mongolsku brání i přijetí smluvního závazku ratifikací druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (ICCPR), jehož smluvní strany mají trest smrti ve svém právním řádu za povinnost zrušit.

Mongolský trestní zákoník z roku 1992 byl v roce 2002 novelizován,[21] i po následných průběžných revizích však stále uplatňoval sovětské postupy. Až v roce 2015, kdy se v zemi projevily hluboké hospodářské a sociální změny, bylo trestní právo zásadně novelizováno. Ke schválení nového trestního zákoníku došlo 3. 12. 2015, o půl roku později 13. 5. 2016 pak byl přijat novelizovaný trestní řád.[22] Oba předpisy nakonec začaly platit s ročním odkladem 1. 7. 2017 kvůli nízké odborné průpravě úředníků. Mezi důvody figurovala rovněž insuficientní osvěta mezi veřejností a její nízká povědomost o obsahu a dopadech reformy trestního systému. Oddálení bylo zapříčiněno i nezbytným přizpůsobením struktur relevantních institucí. V následujícím období byly v trestním zákoníku schváleny další dodatky a změněna některá ustanovení, mimo jiné v souvislosti s pandemií COVID-19.

Někdejší trestní politika státu se zaměřovala zejména na odsuzování a trestání a mongolský trestní zákoník přijatý v roce 2002 chránil zejména před trestným činem. Revidovaný trestní právní systém z roku 2015 se již věnoval spíše otázkám prevence a odpovědnosti a přihlížel k potřebě slučitelnosti trestního práva s demokratickými principy, lidskoprávními kritérii a s mezinárodními úmluvami.[23] Předchozí zákoník z roku obsahoval sedm typů trestů (§ 46.1.)[24] od peněžitého trestu, odejmutí práva na výkon určité funkce a činnosti, propadnutí majetku a nucených prací přes odnětí svobody (1-6 měsíců) a uvěznění (1-15 let, maximálně 25 let) po trest smrti, který obsáhl až 59 zločinů. Ten však nebyl i nadále ukládán osobám ve věku pod 18 a nad 60 let. Nový trestní zákoník upravil počty i druhy trestů. Bylo zavedeno pouze pět typů trestů (§ 5.2.),[25] a to finanční pokuta, obecně prospěšné práce, domácí vězení či omezení pohybu, případně zákaz komunikace (více viz § 5.2.), a dále zbavení svobody a práv. Nejzásadnější změnu tak zaznamenala ochrana práva na život zrušením trestu smrti. Alternativním trestem se stalo doživotní vězení.[26]

Cesta ke zrušení trestu smrti v Mongolsku

Proces abolice institutu trestu smrti inicioval v roce 2010 u příležitosti 18. výročí přijetí porevoluční demokratické Ústavy tehdejší mongolský prezident Tsakhiagiin Elbegdorj. V roce 1990 byl Elbegdorj klíčovou postavou mongolské demokratické revoluce. Posléze byl čtyřikrát zvolen do churalu, dvakrát byl předsedou vlády a po dvě období zastával funkci prezidenta. Ve svém vystoupení[27] v parlamentu Elbegdorj v lednu 2010 vyhlásil moratorium na trest smrti. Úvodem zmínil základní poslání Ústavy, kterým je obrana lidských práv a svobod, včetně nejvyššího lidského práva – práva na život, a uvedl argumenty ve prospěch omilostnění odsouzených na smrt a zrušení trestu smrti jako takového. Vězení Elbegdorj označil za vhodnou alternativu trestu smrti, který je nepřijatelný pro svou nevratnost a možnost popravy nevinného občana. V minulosti ve 30. letech 20. století byl trest smrti zneužit k politickým cílům, nehledě na to, že předznamenává degradaci lidské důstojnosti. Tato praxe dále poškozuje pověst Mongolska v mezinárodním společenství a v neposlední řadě neexistují důkazy potvrzující, že trest smrti odrazuje od páchání závažných trestných činů, konstatoval Elbegdorj.

Moratorium na trest smrti vedlo v Mongolsku po 6 letech k rozhodnutí trest smrti úplně zrušit, což následovalo přijetí nového trestního zákoníku 3. 12. 2015. Mongolsko se tak jako 105. země začlenilo do skupiny zemí, které trest smrti odmítly. Jeho pozice byla o to obtížnější, že se nachází v regionu, který doposud nepřistoupil na myšlenku vytvoření jednotného regionálního lidskoprávního uspořádání, a v němž řada asijských zemí trest smrti stále aplikuje.[28] Rozdílná historie a kultura asijských zemí, stejně jako snahy o vymezení se vůči hodnotám západního světa, k myšlence shody na společném lidskoprávním systému nepřispívají, a ta se tak nejeví reálná. Většina asijských států se odvolává na národní kulturní tradice a tzv. společné asijské hodnoty.[29] Mongolsko se však z řady typických rysů asijské společnosti vychyluje, ať již jde o skupinovou orientaci asijských národů pramenící z konfuciánských kořenů, úctu k autoritám a pořádku, která je v Mongolsku podrývána korupcí a nepotismem, nebo o umírněnou, stoickou povahu, jež je u Mongolů narušována násilnými projevy v soukromí rodinného zázemí zpravidla spojenými s nadměrným užíváním alkoholu nebo frustracemi pramenícími z nedostatku práce, financí, potravin atd. I buddhismus získal v Mongolsku odlišnou podobu i význam dáno jednak jeho původem z Tibetu, odtud zdejší forma tibetského lamaismu, dále ovlivněn přetrvávajícím praktikováním původních zvykových tradic jako tengerismu (víra ve věčně modré nebe), šamanismu (šaman má schopnost vstupovat do světa duchů prostřednictvím rituální seance) a uctívání přírodních božstev. Postoje Mongolska se od asijských partnerů různí  i v oblasti lidských práv. Mongolsko údajně nikdy žádný oficiální ani neoficiální zájem následovat nebo přijmout společné asijské hodnoty nedeklarovalo[30], což mimo jiné potvrdili lídři demokratizujícího se Mongolska v roce 1990, když se odmítli přihlásit k myšlence tzv. Nového Asianismu. Mongolové neměli zájem zaujmout odmítavý postoj vůči hodnotám Západu, o jehož podporu stáli z celé řady důvodů, počínaje bezpečnostními zárukami po politickou a především ekonomickou a finanční podporu.[31] Země upadla rozpadem SSSR a socialistického bloku států propojených vzájemnou pomocí do nezměrné chudoby. Rozvoj blahobytu společnosti a nastartování procesu zvyšování rozmanitosti vyráběných výrobků, výrobních prostředků či spotřebního zboží se tak logicky staly prioritními cíli prvních demokratických vlád. Nezkušenost s fungováním volného trhu, neznalost principů tržní ekonomiky či omezené kapacity pro zpracování zemědělských, nerostných a průmyslových produktů, respektive jejich vysoce selektivní dostupnost, však vyústily v setrvalou závislost na rozvojové spolupráci.[32]

Nejaktivněji se Mongolsko začlenilo do struktur OSN. Spolupráce v zemi zastoupených agencií OSN se zaměřuje jak na vládní tak nevládní mongolské subjekty, zejména na podporu implementace 17 SDGs (Cíle udržitelného rozvoje).[33] Mongolsku se dále v roce 2015 z popudu prezidenta Elbegdorje podařilo získat tříleté členství v Radě OSN pro lidská práva. Zásadní pro Mongolsko z lidskoprávního hlediska představuje kooperace s Evropskou unií, která se stala významným zahraničním partnerem Mongolska. Vzájemná spolupráce probíhá na základě Dohody o partnerství platné k 1. 11. 2017.[34] V  letech 2014-2020 poskytla EU Mongolsku pomoc ve výši 65 milionů EUR.[35] Vzájemná spolupráce usiluje mimo jiné o naplňování 27 mezinárodních smluv mongolskou stranou, což přislíbila při připojení k GSP+.[36] V období let 2018-2019 se Delegace EU v Mongolsku zaměřila na oblast práva, fungování soudů, na justiční správu, pracovní právo, na vymáhání práva a na součinnost s organizacemi občanské společnosti.[37] Spolupráce Mongolska s EU se mohla rozvinout i díky sdíleným hodnotám jako svoboda, lidská práva, rozvíjející se tržní ekonomika Mongolska, společné politice jaderného odzbrojení a rovněž shodnému postoji k trestu smrti. O to více se Mongolsko jevilo perspektivním partnerem, že ve většině sousedních asijských zemí je trest smrti doposud součástí trestního práva.

V roce 2012, opět za prezidenta Elbegdorje, Mongolsko přistoupilo jako plnohodnotný 57. účastnický stát k Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě,[38]  která má zemi v lidskoprávní oblasti (vláda práva, potírání korupce, zajištění nezávislosti justice a médií) co nabídnout. Velký význam Mongolsko přikládá spolupráci s vyspělými zeměmi na čele s USA, Austrálií, Japonskem a evropskými zeměmi. Vliv západní společnosti je tak patrný na lidskoprávním vidění tradičních kulturních vzorců Mongolska a přispěl zde k vnímání sebe sama jako společnosti, která dnes trest smrti většinově neuznává.

Snahy o reinstalaci trestu smrti

Nový trestní zákoník, který v Mongolsku definitivně zrušil možnost udílení trestu smrti pro nejzávažnější zločiny, vstoupil v platnost v době konání prezidentských voleb v Mongolsku. Právě nový prezident Khaltmaagiin Battulga, který do úřadu nastoupil 10. 7. 2017, však reinstalaci trestu smrti opět pootevřel dveře. Již po zhruba třech měsících ve funkci oznámil v návaznosti na sexuální zneužití malé holčičky, že mongolská společnost není dostatečná zralá a stabilizovaná, aby se vzdala institutu trestu smrti. V listopadu 2017 informoval ministr spravedlnosti C. Nyamdorj, že jej prezident Battulga požádal, aby jeho resort zpracoval potřebný legislativní návrh a předložil jej churalu.[39]

Blíže prezidentovy pohnutky v rozhovoru pro mongolský týdeník Jargal DeFacto 28. 12. 2017 objasňovala prezidentova poradkyně pro občanskou společnost a lidská práva Gantumriin Uyanga, která vyslovila přesvědčení, že zrušení trestu smrti neodpovídá stávající realitě Mongolska. Nárůst případů sexuálního zneužívání, obtěžování a vraždění dětí v letech 2015 a 2016, kdy se oběťmi sexuálního zneužívání stalo 298 dětí ve věku od dvou do sedmi let, způsobil ve společnosti šok. Stát by neměl považovat práva obětí za stejná jako práva těch, kteří se zneužívání dopouští. Měl by naopak učinit vše pro to, aby se takovým zločinům v budoucnu zabránilo. Násilník prý má právo na život. Kde jsou však práva oběti, jež zemřela v důsledku sexuálního zneužití? Zákon pouze říká, že odsouzeným pachatelům budou uloženy odpovídající tresty na základě spáchaných trestných činů, což je způsob, jakým se ve společnosti buduje spravedlnost. Plné odškodnění obětí je přitom nemožné navzdory všem uloženým pokutám. Každý zločinec musí čelit trestu, jaký si zaslouží a v tom spočívá význam práva samotného. Prezident Batulga návrh na znovuzavedení trestu smrti podle Uyangy předložil po pečlivém prostudování a zvážení všech dostupných informací o příčinách zvýšení míry kriminality a způsobech jejího snižování. Ustanovení čl. 16(1) Ústavy nadto jasně uvádí, trest smrti může být uložen na základě řádného rozsudku soudu za nejzávažnější trestné činy a čl. 10(4) dále konstatuje, že Mongolsko se nebude řídit žádnými mezinárodními smlouvami ani jinými nástroji, nebudou-li slučitelné s jeho Ústavou.[40]

Poté, co se prezident Battulga nedočkal požadované legislativní iniciativy ze strany ministerstva spravedlnosti, v dubnu 2018 oznámil, že churalu předloží vlastní návrh úpravy trestního zákoníku.[41] On ani jeho kancelář však do této chvíle avizovaný návrh do churalu nezaslali, ministr spravedlnosti nadto v květnu 2019 deklaroval, že Mongolsku v znovuzavedení poprav brání přijaté mezinárodní závazky.

Ve volbách do Státního velkého churalu 24. 6. 2020, v nichž o moc pravidelně soupeří dvě největší politické strany, opětovně zvítězila vládnoucí Mongolská lidová strana, jež svou pozici v churalu i ve vládě posílila ziskem 62 křesel ze 76. Z výsledku těchto parlamentních voleb lze usuzovat, že vláda svůj postoj k obnovení trestu smrti nebude mít důvod měnit. Pravděpodobnost je tím menší, že politický zájem v tomto ohledu projevoval pouze odcházející prezident Battulga, reprezentant Demokratické strany, která opakovaně prohrála volby. Dosažené zrušení institutu trestu smrti podporuje rovněž vládní Národní komise pro lidská práva Mongolska, která oprávněnost tohoto rozhodnutí obhajuje i na základě studií potvrzujících odmítavý postoj veřejnosti k trestu smrti.[42] V neposlední řadě abolici trestu smrti v Mongolsku oceňují zahraniční partneři, o jejichž uznání Mongolsko usiluje a jejichž spolupráce, zejména na straně mezinárodních organizací jako OSN, Světová banka a především EU, je plněním přijatých lidskoprávních závazků a dalším rozvojem na tomto poli podmíněna.

Závěr

Bez nadsázky lze konstatovat, že za zrušením trestu smrti v Mongolsku, zemi s poloprezidentským systémem a do doby zavedení moratoria také s tradiční podporou obyvatelstva trestu smrti, stojí jediná osoba, a tou je bývalý prezident Elbegdorj. Význam zrušení trestu smrti v Mongolsku je o to zásadnější, že se nachází v regionu s nejvyšším počtem států, v nichž je trest smrti aktivně uplatňován. Od okamžiku nástupu do čela státu věnoval Elbegdorj svůj politický potenciál cele prosazování a ochraně lidských práv, internacionalizaci země a jejího začlenění do mezinárodních a regionálních struktur. Jak si však lze vysvětlit, že jediná osoba dokázala změnit postoj většinové společnosti v tak zásadní otázce, jako je trest smrti?

Mongolský národ má jako jiné národy svou historii, hodnoty, kulturu a tradice. Vzhledem ke své mnohasetleté kočovné tradici a mentalitě, geografickému umístění mezi dvěma velmocemi a stálými členy Rady bezpečnosti OSN s přetrvávajícími územními ambicemi, a s přihlédnutím k získané schopnosti přežít v neobyčejně drsných podnebných i životních podmínkách, představují Mongolové zcela specifický národ. Jeho přání a touhy vyvěrají z tradičních hodnot na čele s loajalitou ke svému rodu a rodině, úctou ke starším nebo náboženstvím. Nomádský způsob života vyžadoval a vyžaduje potřebnou odolnost a sílu k zajištění živobytí, což v Mongolsku historicky vedlo k obdivování hodnot, které reprezentuje mužná síla a tedy i k přirozenému upřednostňování muže před ženou.[43] Právě lpění na tradičních zvycích a hodnotách je ve vnímání Mongolů tím, co jim pomohlo uchovat si jejich existenci, svébytnost a hrdost. I trest smrti patřil ke standardním institutům spravedlnosti. A byla to zase jen mongolská mentalita, která umožnila jeho zrušení a obecné přijetí tohoto nového stavu za své. A to díky síle, přesvědčivosti a charizmatu jednoho muže – prezidenta Elbegdorje. Protože Mongolové mají velký respekt k osobnostem, zejména mužům, jež dokážou dosáhnout úspěchu a postavení, obzvláště toho nejvyššího.

V otázce zrušení trestu smrti proto sehrál klíčovou roli bývalý prezident Elbegdorj, který v současnosti působí mimo jiné ve funkci komisaře Mezinárodní komise proti trestu smrti (ICDP). Z titulu této funkce Elbegdorj 23. 2. 2021 vystoupil na 46. zasedání Rady OSN pro lidská práva, kde mimo jiné připomněl, že ne přísnost, ale jistota je důležitá a lidem, i tomu mongolskému, vzkázal, aby vládám nedávali právo zabíjet. Zabíjení státu nemá podle Elbegdorje žádné ospravedlnění a porušuje základní lidská práva.[44] Ani to ale nemusí stačit, vystřídá-li jej osobnost jiná. I stávající prezident Battulga se ve svém vystoupení v churalu na jaře 2018 dovolával svébytnosti a suverenity Mongolů, jejichž vůlí se zaštítil ve své žádosti o návrat k trestu smrti, k čemuž si nechal udělat vlastní průzkum. Členy churalu a vlády následně podrobil kritice, že chybně ve svém rozhodnutí zrušit trest smrti uposlechli „pokynu EU“. Vládu přitom nejmenuje EU, její prioritou mají být zájmy vlastního lidu, zdůraznil Battulga. Mongolsko coby svrchovaný stát sám rozhoduje o své legislativě bez jakéhokoliv vedení.[45] Je to tedy opět osoba v nejvyšším postavení ve státě, která apelovala na mongolskou svrchovanost, hrdost a tradiční hodnoty, tentokrát však v úsilí o znovuzavedení trestu smrti. Proč se jí to ale nedaří?

Mongolsko je po více než 30 let závislá na zahraniční rozvojové spolupráci. Je tak nasnadě, že partneři rozvojové spolupráce – mezinárodní organizace, finanční instituce a státy – podporují demokratický rozvoj země společně s ochranou lidských práv, na popředí s ochranou života. Je však obtížné si představit, že by se země rozhodla ke zrušení trestu smrti pouze pod vlivem zahraničních partnerů, jak tvrdil prezident Battulga ve své výzvě k návratu k trestu smrti, právě s ohledem na hrdost mongolského národa.

Od vyhlášení moratoria v roce 2010 již uběhlo 11 let, během nichž byla přijata řada legislativních opatření usilujících o zlepšení ochrany a užívání lidských práv v zemi, zejména práv dětí, žen, osob se zdravotním postižením nebo osob LGBTI. V zemi dnes působí desítky mezinárodních nevládních organizací a počet národních nevládních organizací v roce 2019 dosáhl 22 074, vedle nichž jsou zde dále registrovány stovky nadací, odborových organizací, náboženských uskupení, organizací pro vzdělávání atd.[46] Mongolové si jsou nepochybně stále více vědomi svých práv a získávají stále větší povědomí o stavu lidských práv ve světě. Mongolsko je asijským národem, jehož největšími obchodními partnery jsou Čína a Rusko, tedy jeho dva nejbližší sousedé. V kontextu rozvojové spolupráce si významnou partnerskou pozici vybudovaly rovněž, vedle mezinárodních finančních institucí, státy Evropské unie, USA, Austrálie nebo Kanada. Mongolové, kteří usilují o rozvoj svého blahobytu, mimořádně zajímá život obyvatel v západních zemích, kde vysokou životní úroveň provází i vysoká úroveň dodržování lidských práv a kde se většinově trest smrti neuplatňuje. Dennodenně jsou Mongolové mediálně konfrontování s četnými kontakty vládních činitelů se zástupci zmíněných organizací a demokratických partnerských zemí, kteří pokrok Mongolska v hodnocených oblastech oceňují a podporují a jsou to ve velké míře opět západní země, kam Mongolové odesílají své děti za vzděláním.

Důležitý fenomén představují tradiční postoje a předsudky, jež v Mongolsku podporují zachování svébytnosti, současně však brání plnému užívání práv zranitelným skupinám osob a které v tomto ohledu jen pomalu ustupují tlaku mezinárodního společenství. Neměly by se ale týkat trestu smrti, s nímž občan není konfrontován na denní bázi, jako s výše uvedenými problémy. Je rozdíl v tom, jestli je třeba změnit zažitý pohled na postiženou osobu, která pro rodinu stále představuje větší či menší stigma, nebo postoj k trestu smrti, který se jednotlivce osobně většinově nedotýká. Nadto je trest smrti kritizován západními zeměmi, s nimiž Mongolsko stále úžeji spolupracuje. Pragmatismus je výrazným charakterovým rysem Mongolů, které jejich nelehký způsob života naučil přizpůsobivosti a flexibilitě.

Mongolsko je v Asii považováno za zemi s relativně silnými občanskými svobodami a zastává zde jedinečnou pozici i co do počtu přijatých lidskoprávních závazků. Ratifikovalo 27 mezinárodních úmluv o lidských právech, pracovních právech, ochraně životního prostředí a řádné správě věcí veřejných,[47] z toho 17 z celkem 18 základních mezinárodních lidskoprávních instrumentů OSN (9 úmluv a jejich 9 opčních protokolů). Z lidskoprávního hlediska se však nachází v nejzranitelnějším regionu a charakter země coby malého (populačně, ekonomicky, vojensky a politicky), rozvojového státu k této zranitelnosti přispívá. Mongolská vláda je však objektivně proti znovuzavedení trestu smrti do trestního řádu, od opčního protokolu k ICCPR zavazujícího smluvní strany ke zrušení trestu smrti tedy s nejvyšší pravděpodobností neodstoupí, jak umožňuje čl. 20. Důležitou roli však ještě může sehrát volba příštího prezidenta, která má proběhnout 9. 6. 2021, a která prověří, jak je země ve svém demokratizačním úsilí silná. Potřebný závěrečný krok, tedy revize sporného ustanovení 16(1) Ústavy, by pak mohl být již jen formalitou.

Autorka: Hana Brodská. Hana Brodská pracuje od roku 1997 pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR. V současné době působí se svým manželem čtvrtým rokem v Mongolsku. S ohledem na své zaměření na lidská práva v dosavadní diplomatické kariéře se rozhodla věnovat se zde doktorskému studiu zaměřenému na lidská práva v Mongolsku.

---

[1] Informace o počtu obyvatel ve světě v jednotlivých letech je k dispozici např. na webu PopulationPyramid.net, [cit. 8. 3. 2021]. Zdroj je dostupný z: https://www.populationpyramid.net/mongolia/2007/.

[2] Amnesty International. Death Sentences and Executions in 2007 [online 15. 4. 2008], [cit. 29. 3. 2021]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/download/Documents/48000/act500012008eng.pdf.

[3] Amnesty International. Death Sentences and Executions in 2008 [online 2009], [cit. 29. 3. 2021]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/download/Documents/44000/act500032009en.pdf.

[4] Amnesty International. The long road to death penalty abolition in Mongolia [online 2015], [cit. 31. 3. 2021]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/latest/campaigns/2015/12/the-long-road-to-death-penalty-abolition-in-mongolia/.

[5] Rezoluce VS OSN 2007: A/RES/62/149.

[6] Rezoluce VS OSN 2008: A/C.3/63/L.19/Rev.1.

[7] RIASANOVSKY, Mongol Law – A Concise Historical Survey, 1948 [online], [cit. 1. 4. 2021]. Dostupné z: https://digitalcommons.law.uw.edu/wlr/vol23/iss2/9/. S. 169.

[8] TOMÁŠEK, Dějiny čínského práva, 2004, s. 177.

[9] GINSBURG, Tom. Between Russia and China: Political Reform in Mongolia [online], [cit. 29. 3. 2021]. Dostupné z: https://chicagounbound.uchicago.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=8511&context=journal_articles. S. 460.

[10] RIASANOVSKY, Mongol Law – A Concise Historical Survey, 1948, s. 171-172.

[11] Idem, s. 174.

[12] RIASANOVSKY, Mongol Law – A Concise Historical Survey, 1948, s. 166, 176.

[13] SRBA, SCHWARZ, Dějiny Mongolska, 2015, s. 190-194.

[14] MAŠKARINEC, Kvalita demokracie v Mongolsku, 2019, s. 21.

[15] Srov.: AKINER, Mongolia Today, 1991, s. 79-80.

[16] HAYS, Jeffrey. Justice system in Mongolia [online 2008]. Factsanddetails.com [cit. 9. 3. 2021]. Dostupné z: http://factsanddetails.com/central-asia/Mongolia/sub8_2e/entry-4601.html#chapter-5.

[17] Zločin proti socialistickému vlastnictví (krádež, zpronevěra státního, svěřeného majetku) byl podle trestního zákoníku z roku 1961 pokládán za mnohem závažnější, než zločin proti soukromým osobám.

[18] Amnesty International. Mongolia. Continuing legislative reform [online červen 1992] 19 s. [cit. 9. 3. 2021]. S. 2. Zdroj dostupný z: https://www.amnesty.org/download/Documents/192000/asa300011992en.pdf.

[19] BATBAYAR, Almanac: History of Mongolia, 2016, s. 336.

[20] WORDEN, SAVADA, Mongolia: A Country Study, s. 259.

[21] Blíže viz JUGNEE, SODNOM, The Constitutional Concepts of Human Rights in Mongolia, 2009, s. 162.

[22] Prohlášení zástupce mongolského generálního prokurátora G. Erdenebata na 58. zasedání Výboru OSN proti mučení 2. 8. 2016 u příležitosti posouzení 2. zprávy Mongolska k implementaci Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání [online], [cit. 9. 3. 2021]. Dostupné z: http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/treatybodyexternal/SessionDetails1.aspx?SessionID=1084&Lang=en.

[23] BATBAYAR, Enkhee. Criminal Law Reform in Mongolia. Chinggislaw.com [online 2 6. 2017] [cit. 29. 3. 2021]. Dostupné z: http://chinggislaw.com/?p=6294&lang=en.

[24] Criminal Code of Mongolia, 2002. Anglická verze: http://www.legislationline.org/documents/section/criminal-codes.

[25] New Criminal Code of Mongolia, 2015. Mongolská verze: https://www.legalinfo.mn/law/details/11634.

[26] BATBAYAR, Criminal Law Reform in Mongolia, 2017.

[27] Text vystoupení exprezidenta Elbegdorje byl počátkem 2018 smazán z archivu webových stránek Úřadu prezidenta republiky. K dispozici zůstává na webu Asia Death Penalty Blog, [cit. 30. 3. 2021]. Dostupné z: http://asiadeathpenalty.blogspot.com/2010/01/mongolia-declares-moratorium-president.html.

[28] Podrobněji LHOTSKÝ, Ochrana lidských práv v mezinárodním právu, 2012, s. 245.

[29] Více ke konceptu tzv. asijských hodnot viz. INOGUCHI, Takashi, NEWMAN, Edward. “Asian Values” and Democracy in Asia [online]. Asia-Pacific Forum Conference, 1997, Hamamastsu, Shizuoka, Japan [cit. 30. 3. 2021]. Dostupné z: http://archive.unu.edu/unupress/asian-values.html.

[30] Z rozhovoru s paní Oyungerel Tsedevdamba, mongolskou lidskoprávní aktivistkou, poradkyní bývalého prezidenta Elbegdordje a bývalou ministryní kultury.

[31] CAMPI, Mongolian Northeast Asia – The New Realities [online] [cit. 29. 3. 2021]. Dostupné z: https://www.mongoliajol.info/index.php/MJIA/article/view/94. S. 52-53.

[32] Srov. LUVSANJAMTS, SODERBERG, Mongolia – Heaven for Foreign Consultants [online] [cit. 30. 3. 2021], s. 2, 3. Dostupné z: https://swopec.hhs.se/eijswp/papers/eijswp0215.pdf.

[33] UN Mongolia. Our Work on the Sustainable Development Goals in Mongolia [online] [cit. 30. 3. 2021]. Dostupné z: https://mongolia.un.org/en/sdgs.

[34] Dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Mongolskem je dostupná z: https://eeas.europa.eu/headquarters/headquarters-homepage_en/20826/Factsheet%20on%20the%20EU-Mongolia%20Framework%20Agreement%20on%20Partnership%20and%20Cooperation.

[35] European Commission: Mongolia [online] [cit. 30. 3. 2021]. Dostupný z: https://ec.europa.eu/international-partnerships/where-we-work/mongolia_en.

[36] GSP+ je označení pro Všeobecný preferenční systém EU bezcelních tarifů pro vybrané zboží; představuje zvláštní pobídkový režim, který poskytuje úplné odstranění cel na více než 66 % celních položek EU těm zemím, jež ratifikovaly a provádějí mezinárodní úmluvy týkající se lidských a pracovních práv, životního prostředí a řádné správy věcí veřejných. Zdroj: Evropská komise [online], [cit. 30. 3. 2021]. Dostupný z: https://trade.ec.europa.eu/access-to-markets/en/content/generalised-scheme-preferences-plus-gsp.  

[37] European Commission: The EU Special Incentive Arrangement for Sustainable Development and Good Governance (‘GSP+’) assessment of Mongolia covering the period 2018-2019 [online 10. 2. 2020] Brussels, 26. s. [cit. 30. 3. 2021]. Dostupný z: https://ec.europa.eu/transparency/regdoc/rep/10102/2020/EN/SWD-2020-23-F1-EN-MAIN-PART-1.PDF. S. 3-4.

[38] Organisation for security and cooperation in Europe. Mongolia requests to become OSCE participating State [online 28. 11. 2011], [cit. 30. 3. 2021]. Dostupný z: https://www.osce.org/cio/84562.

[39] Úřad prezidenta republiky [online 27. 11. 2017], [cit. 30. 3. 2021]. Dostupné z: https://president.mn/en/2017/11/27/president-of-mongolia-kh-battulga-submits-proposal-on-restoring-death-penalty-for-child-sexual-abuse-and-cruelty-offenses/.

[40] Jargal DeFacto. On Reinstating the Death Penalty [online 10. 1. 2018], [cit. 31. 3. 2021]. Dostupné z: https://jargaldefacto.com/article/on-reinstating-the-death-penalty

[41] Úřad prezidenta republiky [online 2. 4. 2018], [cit. 30. 3. 2021]. Dostupné z: https://president.mn/en/2018/04/02/president-battulga-to-present-to-parliament-draft-bill-on-reinstating-capital-punishment-for-child-sexual-abuse-offenses/.

[42] Národní komise pro lidská práva Mongolska. Power of National Human Roghts Commission of Mongolia [online 1. 4. 2020], [cit. 31. 3. 2021]. Dostupné z: https://en.nhrcm.gov.mn/news/power-of-national-human-rights-commission-of-mongolia/.

[43] Srov.: SANDERS, Culture Smart! Mongolia, 2016, kap. 2, podkap. Values and Attitudes.

[44] Webové stránky ICDP [online] [cit. 22. 3. 2021]. Dostupné z: https://icomdp.org/participation-of-icdp-commissioner-former-president-of-mongolia-tsakhia-elbegdorj-in-the-un-biennial-high-level-panel-discussion-on-the-question-of-the-death-penalty/.

[45] Úřad prezidenta republiky [online 5. 4. 2018] [cit. 19. 3. 2021]. Dostupné z: https://president.mn/en/2018/04/05/president-battulga-gives-speech-at-opening-of-parliaments-spring-session/.

[46] International Center for Not-for-Profit Law [online 17. 3. 2021] [cit. 30. 3. 2021]. Dostupné z: https://www.icnl.org/resources/civic-freedom-monitor/mongolia.

[47] GSP hub [online] [cit. 30. 3. 2021]. Dostupné z: https://gsphub.eu/country-info/Mongolia.