Devizové kurzy

19. 11. 2019
Štítky

Kromě toho, že měnový kurz nás provází např. na našich dovolených, či nákupech na zahraničních e-shopech, je známo, že devizový kurz může být i zdrojem značných výdělků. To se týká tzv. dealerů, obchodníků s měnou. Obchodování s měnou však není nutně záležitostí pouze bankovních dealerů vydělávajících na kurzovém rozpětí, nýbrž je klíčové také např. při zajišťovacích operacích v mezinárodním obchodě.

Měnový kurz neboli vyjádření jedné měny pomocí měny druhé, je nominálním měnovým kurzem. Jde o standardní kurz vyhlašovaný centrální bankou, tedy v případě České republiky Českou národní bankou. Reálný měnový kurz oproti nominálnímu vyjadřuje reálnou koupěschopnost dané měny, tedy vyjadřuje, kolik si lze za danou měnu pořídit zboží. Reálný kurz je tudíž vyjádřen z nominální kurzu přihlédnutím k míře inflace v obou zemích. 

V případě devizového kurzu, tedy kurzu, jež vzniká na devizovém trhu, se lze setkat se spotovými a termínovanými operacemi. Spotové operace jsou operace realizované v daném čase, resp. max. v čase T + 2, tedy dojde-li k vypořádání operace do 2 obchodovaných dní. Kotace spotového kurzu je vyjádřena pomocí dvou kurzů, a to kurzem ask a bid, jejichž rozdíl, tzv. rozpětí (spread) tvoří zisk dealera. Toto kurzové rozpětí – jeho velikost – bývá ovlivňována zejména velikostí realizovaných transakcí. V případě menších obchodů se pohybuje v rozmezí cca 3–7 %, v případě obchodů velkého rozsahu pak v rozmezí cca 0,01 – 0,03 %. Spread však není jediným možným zdrojem zisku dealerů. Potenciální možnost výdělku je dána měnovou arbitráží, tedy v případě, že dealer objeví, že jedna měna je na dvou trzích obchodována za rozdílné ceny, tedy k prostorové měnové arbitráži může dojít tehdy, kdy je u jedné banky kotace kurzu ask i bid menší nebo větší než u jiného dealera, resp. banky.

Termínové operace na devizových trzích jsou realizovány velmi často za účelem zajištění se proti kurzovému riziku. Základní charakteristikou termínovaných obchodů obecně je, že k jejich sjednání dochází v daný okamžik a k jejich vypořádání v budoucnu (přičemž se může jednat o velmi krátké dohody, kdy k vypořádání dojde v řádu dnů, týdnu či měsíců, nebo dlouhé dohody s vypořádáním v délce i několika let). Mezi základní typy termínovaných operací na devizových trzích řadíme měnové forwardy, futures, swapy a měnové opce.

Principem měnových forwardů a futures obchodů je sjednání dohody v daný okamžik s vypořádáním v budoucnu s tím, že po uplynutí sjednané doby musí dojít k plnění. Tím se liší od měnových opcí, kdy si jedna strana v daný okamžik kupuje pouze právo v budoucím okamžiku realizovat daných obchod za předem daných podmínek. Povinnost plnit má v tomto případě protistrana, majitel opce má právo se rozhodnout. V případě forwardů a futures je nutno zmínit jejich základní rozdíl, a to je ten, že futures jsou obchodovány (tedy uzavírány) na burze, přičemž forwardy jsou ryze mimoburzovní kontrakty. Poslední typem termínových obchodů jsou swapy, resp. měnové a devizové swapy, jejichž princip spočívá v uzavření dohody o 2 vzájemně neoddělitelných operacích s jedním partnerem v jednom termínu, jejichž cílem je směna určité částky jedné měny do druhé a jejich zpětný prodej po uplynutí sjednané doby. Jsou tak alternativou ke krátkodobým úvěrům v případě nedostatečné likvidity v dané měně. 

Jak je patrno, možných způsobů obchodování s měnou, stejně jako zajištění se proti kurzovému riziku v případě realizace zahraničního obchodu (např. v případě firmy, která pravidelně nakupuje ze zahraniční suroviny a nutně tak poptává zahraniční měnu) je více a praxe jednoznačně potvrzuje jejich užitečnost zejména při obchodování, nákupech či prodejích ve větším rozsahu.

Autor: Ing. Kamila Veselá, PhD, MBA, lektorka v oblastí Financí