Problematika návykových látek

3. 13. 2018
Štítky

Článek se zabývá problematikou návykových látek, se kterými se stále častěji setkáváme v našich podnicích. Jedná se o látky, které nepříznivě působí na lidskou psychiku, schopnost ovládat nebo rozpoznávat. 

Požití návykové látky je v České republice důvodem k ukončení pracovního poměru, k čemuž bohužel v současnosti nedochází z důvodu nedostatku potencionálních zaměstnanců.     

S pádem socialismu a otevřením hranic došlo k rozšíření nabídky nejrůznějších návykových látek do všech oblastí našich životů. Můžeme se s nimi setkat v podobě alkoholu, psychotropních nebo omamných látek. Z důvodu ochrany zdraví a majetku je nutné v podnicích zavádět systematické kontroly zaměstnanců, které jsou také prevencí.

Současná platná legislativa České republiky potírá aplikaci jakýchkoli návykových látek nejen při výkonu zaměstnání. V praxi existují dva zásadní předpisy, které problematiku návykových látek řeší, a to Zákoník práce č. 262/2006 ve znění pozdějších novel a zákon č. 65/2017 Ochrana zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Oba předpisy, ale zejména zákon na Ochranu zdraví před škodlivými účinky, nabízí řešení přístupnosti k návykovým látkám a možnosti testování zaměstnanců. Zákon 65/2017

V současnosti se mnoho podniků řídí zejména tímto mnohem propracovanějším zákonem, oproti Zákoníku práce č. 262/2006 Sb. Ve znění pozdějších novel, který v paragrafu 101 (provádění kontrol zaměstnanců na požití návykových látek), paragraf 103 nařizuje zaměstnavateli zakázat výkon práce při zjištění pozitivního výsledku a paragraf 106 nařizuje zaměstnanci zákaz konzumace návykových látek s ohledem na dodržování BOZP.

Dostupnost i cena návykových látek z nich učinila dokonalé a cenově přístupné prostředky. V dnešní době není problém získat jakoukoli návykovou látku za přijatelnou cenu. Závislost je zpravidla zejména zpočátku těžko odhalitelná, ale postupem času dochází u dotyčného zaměstnance k mnoha změnám v motorice i psychice (jedná se zpravidla o nemožnost chůze bez opírání o předměty, neschopnost souvislé komunikace, výrazná agresivita nebo naopak dobrá nálada, zejména výkyvy nálad). 

Mezi nejčastěji požívané návykové látky v podnicích patří alkohol a cigarety. Přitom cigarety jsou mnoha podniky tolerovány, protože neovlivňují schopnosti zaměstnance řídit a orientovat se. Ovšem i tak jsou podniky nuceny činit opatření na ochranu zdraví zaměstnanců, zejména vyhlášením plošných zákazů kouření a vyhrazených prostorů pro kouření, zpravidla mimo výrobní prostory a bez účasti nekuřáckých zaměstnanců. Problematika konzumace alkoholu je rozsáhlejší. Česká republika patří mezi země s vysokou konzumací alkoholu. Alkohol ovlivňuje schopnost vnímat a řídit, tedy je nežádoucí. Zaměstnavatel je povinen provádět dechové zkoušky, respektive odeslat zaměstnance na krevní testy v případě podezření na požití alkoholu.

Zejména mladší věkové kategorie našich zaměstnanců experimentují s nejrůznějšími druhy drog. Bohužel si neuvědomují fakt, že se jedná o látky, kterým lze snadno a rychle propadnout. Jedná se o heroin, nejrůznější prášky na spaní, proti úzkostem, LSD nebo velice často užívanou marihuanu. U těchto látek je samozřejmě při dlouhodobé konzumaci závislost, která se projevuje velice nepřijemnými stavy, které jsou horší než před začátkem jejich užívání. Jejich diagnostika oproti alkoholu je mnohem obtížnější a projevuje se po delší době užívání.

Mnoho zaměstnavatelů tento problém aplikace návykových látek u svých  zaměstnanců akceptuje, a dokonce tyto zaměstnance hájí. Přesto si podniky neuvědomují, že za netestování zaměstnanců a patřičného administrativního ošetření se vystavují nemalým finančním sankcím. Problematiku návykových látek nelze „schovat pod koberec“, ale musí se řešit. Nelze tolerovat návykové látky ani na pracovišti a ani v žádném podniku. Přesto mnoho podniků neprovádí testování na návykové látky ze dvou důvodů: 

  1. Kamarádské vazby mezi nadřízeným a zaměstnancem (vše je dokonale maskováno). Tyto vazby jsou velice nebezpečné, zejména dojde-li k nějakému úrazu nebo dokonce smrti. V těchto případech manažeři nesou plnou vinu a bohužel platí, že v případě včasného propuštění závislého zaměstnance by jim jednak umožnili možnost léčby, ale hlavně by zamezili jejich úrazu nebo smrti (při předávkování nebo porušení pravidel BOZP).
  2. Nedostatek nových zaměstnanců (při nefunkčním náboru je ztráta každého zaměstnance nedozírná, proto se testování neprovádí vůbec). Netestování naopak podporuje konzumaci návykových látek, jelikož zaměstnanci jsou si vědomi beztrestnosti a navíc nebude ani ukončen jejich pracovní poměr.

V rámci prevence by mělo probíhat testování zaměstnanců často, čím častěji, tím lépe. Jednak tento fakt odradí zaměstnance a hlavně odhalí konzumenty těchto látek. Každý podnik má v rámci BOZP disponovat vypracovanými směrnicemi, které řeší testování zaměstnanců, bohužel malé a střední podniky v této oblasti značně pokulhávají. Vypracovaná směrnice musí řešit kdo provádí testování, jakými prostředky a samozřejmě ovšem musí být písemný záznam, který je vložen do osobního spisu testovaného zaměstnance, pro účely dalších kontrol, zejména Inspektorátu práce.

Možnosti testování jsou v současné době velice rozsáhlé, existuje mnoho testů na požití návykových látek, ať již testery, které rozeznají tyto látky ve slinách nebo dýchací přístroje na přítomnost alkoholu. U těchto testů je nutné sledovat jednak aspiraci, ale hlavně jejich certifikaci pro případ stížnosti zaměstnance, který by nesouhlasil s pozitivním výsledkem testu. Je ovšem nutné patřičné školení zaměstnanců, kteří budou provádět testování zaměstnanců a seznámení s jednotlivými možnostmi testování.

Bohužel nelze tuto problematiku podceňovat s ohledem na nárůst návykových látek, které se mezi zaměstnanci našich podniků vyskytují v nejrůznějších podobách a formách. Nemluvě o pracovních úrazech vzniklých po konzumaci návykových látek, které mnohdy mohou skončit i smrtí zaměstnance. 

Autor: Mgr. Jan Soukup, MBA, student LIGS University

PŘIHLÁŠKA ke studiu

Interactive online: